Nevermore honey

27. november 2012 at 17:57 | Chris |  one shots
Poslední dobou byly na blogu samé smutné povídky. Tak vám přidám jednu z těch se št'astným koncem. Tentokrát bude o Harrym. A musím říct, že je to taky první co jsem o něm napsala a taky prví z jednodílných. Tak doufám, že se vám bude líbit.
| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | Nevermore honey | jednodílná |


"A tohle mi vysvětlíš jak?" zakřičela jsem na Stylese, který právě vycházel z koupelny, jen s ručníkem obmotaným kolem pasu. Byl na něj krásný pohled, ale nenačasoval si to dobře. Protřepal si svoje mokré kudrliny a zářivě se usmál.
"Být tebou, tak se tak nekřením," tím jsem jeho úsměv zadusila.
"Tak co se stalo? Jsi nějak vážná," řekl a sedl si na postel.
"Tohle," odpověděla jsem mu a hodila mu cizí spodní prádlo. Harry ho šikovně chytil a pak se na mě smutně podíval. Zase hodil ten svůj psí kukuč. Znovu, protože zase něco podělal. Zase. A mě to už vytáčelo. Milovala jsem ho. Nikdy jsem nikoho tak nemilovala, jak Harryho, ale ty jeho mini románky, mě začaly štvát. Sliboval mi, že se polepší, ale bylo vidět, že ho nějak ten slib netrápí.
"No? Čekám na vysvětlení?" zaječela jsem po něm.
"Nevím, co ti mám na to říct, Lexi."
"Tak ty nevíš? Že by panu Stylesovi po letech sklapla?" pokračovala jsem.
"Chceš, abych ti vysvětloval, že jsem se opil a ráno se vzbudil nahý v mé posteli s nějakou blonckou?" vyletěl na mě a stoupl si kousek ode mě. Přidržel si ručník, který mu málem sklouzl a zalezl znovu do koupelny.
"Říkal jsi, že ke mně budeš upřímný. Toleruji některé tvoje aférky, ale když už s někým skončíš v posteli, MŮŽEŠ MI TO ALESPOŇ ŘÍCT!" zaječela jsem na něj. Možná mě slyšel, možná ne. Bylo mi to jedno. Naštvaně jsem začala sbírat svoje věci ze země a házela je do tašky. Když jsem měla většinu věcí sbaleno, vypochodoval z koupelny Harry. Chvilku se rozhlížel, co ti dělám a pak spustil.
"A i kdybych ti o tom řekl, nevyváděla bys? Vyváděla! Takhle jsem ti alespoň neublížil!"
Naštvaně jsem tašku odhodila na postel a přišla k němu blíž. Bohužel jsem byla o hlavu menší, takže jsem se musela dívat nahoru. Harrymu to nijak nevadilo.
"A vidíš, jak to dopadlo? Zjistila jsem to! A víš, jak se cítím? Zneuctěna! Podvedená… Jsi grázl Stylesi!"
Podíval se na mě takovým pohledem, který jsem u něj nikdy neviděla. Dokonce se z něj nedalo nic vyčíst. Přešlápla jsem a stále se mu dívala do očí. Do jeho krásných zelených očí.
"A ty si myslíš, že je mi to jedno? Ani nevíš, jak jsem se cítil v to ráno. Bylo mi ze mě zle. Vím, že to, že jsem se opil, není omluva. Mohl jsem si uvědomit, že jsi tu ty, ale já si to neuvědomil."
"Hm. To je skvělé. Něco ti řeknu," zašeptala jsem tiše, ale tak aby to Harry slyšel.
"Jestli hodláš pokračovat, a to ty hodláš, protože ty jsi ten neodolatelný Harry Edward Styles, tak já… já končím."
"COŽE?" křikl zaskočeně.
"Slyšel jsi, Harry. Prostě nevěřím tomu, že se změníš."
"Ale co když ano? Kvůli tobě."
"Víš kolikrát jsi to už říkal? Pochopila jsem, že jste se se Zaynem v Austrálii opili a nějaká fanynka tě políbila a dala to na twitter, dokonce i to jak tě začala Caroline přede mnou nabalovat a ty jsi se nechal, ale to, že se s někým vyspíš je to nejhorší co můžeš udělat.
"Já vím. Vím to, ale miluju tě, Lexi. Jsem velký idiot. Jsem opravdu, opravdu velký idiot. Ale když jsem s tebou, cítím se lepší. Miluju tě. Strašně moc. A nedokážu žít bez tebe. Chceš mě změnit, ale já asi nechci, ale jednou bych to dokázal."
"Problém je, že já už tomu nevěřím. Promiň. Já... já musím jít… Promiň mi to Harry," řekla jsem, popadla tašku s věcmi a utekla z jeho bytu. Běžela jsem až k mostu. Přešla jsem až k okraji a opřela se o zábradlí směrem k silnici. Začala jsem litovat, že jsem si nevzala aspoň bundu. Zadívala jsem se na řeku pod sebou. Tak klidně tekla. Škoda, že mezi mnou a Harrym to takové nikdy nebude.
"Lexi! NE!" křičel někdo z dálky.
"-NESKAČ!" řekl zadýchaně Harry.
"Harry, já…."
"Ne! Nesmíš skočit! Co bych pak bez tebe dělal? Kdybys skočila, můj život by skončil!"
"Harry, ale já…"
"Nepřerušuj mě. V ten moment, když jsem tě viděl, jsem se na první pohled zamiloval. Takový pocit jsem nikdy necítil. Bál jsem se. Bál jsem se, že bych tím zkazil svou pověst. Ale dnes jsem si uvědomil, že mi je jedno, co si kdo bude myslet… Miluju tě. A tak to bude navždy," v očích se mu leskly slzy. Ty mé už dávno stékali po tvářích.
"Harry, já jen chtěla říct, že jsem nechtěla skočit. Nejsem pako."
"Ale jsi. Moje pako," řekl a přistoupil ke mně. Pak mně obejmul a jemně políbil do vlasů.
 


Comments

1 Isa | Web | 29. november 2012 at 18:00 | React

Krásná povídka. :-) Jsem ráda, že jsem si mohla přečíst nějakou míň depresivní. :D Ale oba druhy povídek jsou skvělé. :-) Těším se na další.

2 Chris | Web | 1. january 2013 at 15:46 | React

[1]: Děkuji.

3 Anne | Web | 14. february 2013 at 21:52 | React

Trochu mě rozesmál ten konec, že skočit nechtěla. ani nevím proč...:D
Jinak, chvíli jsem se fakt bála, že to skončí špatně, jen mě utěšovalo totvé úvodní slovo,jsem ráda, že to skončilo dobře!:)
Nádherná povídka, vážně.. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.