How I Met Your Mother - 2. kapitola

20. february 2013 at 17:54 | Chris |  how i met your mother
Doufám, že se vám bude líbit 2. kapitola. Zatím je to o ničem. Jinak děkuji všem za komentáře, potěšily.

|Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | How I met your mother | 2. kapitola |


"Eh, tati? Víš o tom, že jsi nám jaksi neřekl, proč byl strejda Louis v nemocnici?" ozval se Junior.
"A vás by to zajímalo?" zeptal se Harry a nazdvihl obočí.
"No jasně. Ty nám tu vyprávíš, že strejda Louis je v nemocnici a proto jezdíš pomalu. To mi jaksi nedává smysl."
"Mně zase jaksi nedává smysl tvoje věta. Ale to je teď jedno. Vrátíme se o 2 měsíce zpět."


Prosinec 2013
"Boo, už nepí," prosil jsem svého nejlepšího přítele.
"Ale no tak, Haroušku, jedna sklenička ještě nikomu neublížila," smál se opilý Louis.
"Jedna ne, ale když do sebe liješ hned pět, tak už to není dobré."
"Ale miláčku, škyt, přestaň mi říkat, co můžu a co nemůžu. Daddy je tady Liamek. Ty moje sluníčku," mumlal Louis a chytl mě za tváře.
"Přestaň!" křikl jsem po něm a odtrhl jeho ruku od mých tváří. Louis se zatvářil uraženě, jestli to teda šlo v jeho opilé stavu, pohrozil mi prstem a usmál se.
"Však ty zase dolezeš, honey. No už asi půjdu domů. Miluji tě, zlato," s těmito slovy odešel. Nechtělo se mi pátrat, kam šel. Ale pak jsem si uvědomil jednu věc. Louis tu má auto.
Bože, prosím, ať toho idiota nenapadne si za ten volant sednout. Rychle jsem se prodral davem lidí, kteří tančili na parketu, a dostal se ven. Rozhlédl jsem se po parkovišti, ale nikde jsem neviděl černého Ranger Rovera. Já tě asi zabiju, Tommo, pomyslel jsem si a vrátil se do klubu. Snažil jsem se najít El, ale nikde nebyla. Aspoň jsem našel Liama a Dan. Všechno jsem jim pověděl, teda až na tu část, kdy mi Louis říkal sluníčko. Ještě předtím něž Louis s El odjeli, si Dan všimla, že i El měla něco napito.
No to nám scházelo. Protože jsem měl něco napito, nemohl jsem řídit, ale Liam mohl. Nikdy nepil, i když měl ledviny v pořádku, nedotkl se pití. Nezbylo mi nic jiného než si zavolat taxi a jet domů. 1D House byl zahalen do tmy a tichý. Odemkl jsem si klíčky dveře a rozsvítil přízemí. Neměl jsem na nic náladu. Lehl jsem si na pohovku a přemýšlel. Hlavou mi běhaly různé blbosti. Během půl hodiny si začal vibrovat mobil. Volající nebyl nikdo jiný než Liam.
"Liame?"
"H-Harry? Snaž se c-co nejrychleji d-dostat do nemocnice."
"Liame, co se stalo? Co je s Louisem?" začal jsem panikařit a začaly mě pálit oči.
"P-Prosím přijeď, co nejrychleji. Nechce s-se mi to v-vysvětlovat po telefonu," řekl třesoucím se hlasem. V pozadí jsem slyšel hysterický pláč Daniell a Liamova utěšující slova. Položil jsem mobil, sebral klíče a nasedl do Rangera. Bylo mi ukradeno, že jsem měl napito, hlavně jsem musel být u Booa. Ulice Londýna zatím nebyly zahaleny bílou pokrývkou, takže cesty byly suché. Cesta mi musela trvat maximálně 10 minut. Vyběhl jsem z auta a běžel do nemocnice. Hned u vchodu mě zastavila sestřička.
"Přivezli mého kamaráda, Louise Tomlinsona," řekl jsem ji.
"Ten je teď na sále, ale můžu vás vzít za jeho přáteli. Čekají ho na chodbě," řekla mile. Přikývl jsem a šel P-O-M-A-L-I-N-K-U za ní. Hned na sedačce u sálu jsem viděl Liama, který utěšoval Dan. Poděkoval jsem sestřičce, že mě sem přivedl a rozběhl se k dvojici.
Liam si mě hned všiml. Chtěl se usmát, ale místo toho vznikl takový divný úšklebek. Dan stále plakala.
"Liame, jak je na tom? A co se vlastně stalo?" vychrlil jsem na něj.
"Nevím. Doktoři mi nic neřekli, hned ho odvezli na sál, ale vypadal strašně. Vypadalo to, že má rozbitou hlavu, protože ve vlasech měl krev. Jinak co jsem ještě pochytil, tak říkali, že má zlomené žebra a nejspíš poranění míchy, ale to nevěděli jistě. Pak ještě mluvili o vnitřním krvácení. A co se stalo? No, jeli na červenou a ze zatáčky jel kamion, který do nich narazil. Auto to odhodilo 5 metrů dozadu. Takto mi to řekli záchranáři. Ani oni neví, co se přesně stalo. To budeme vědět, až se všechno vyšetří."
"To je vše?" zeptal jsem se s ironií v hlase.
"To není vtipné, Harolde. Tvůj kamarád tam může zemřít!" křičel po mně.
"Vím. Promiň, Liame, j-já prostě nevím, co bych bez něj dělal," řekl jsem.
"A El?" zeptal jsem se po chvíli. Liam nic neříkal. Jen měl skloněnou hlavu. Dan vedle něj vzlykla.
"Ne," vydechl jsem a sesunul se na zem. Z očí mi začaly téct slzy.
"Liame, řekni, že to není pravda. Řekni, že není mrtvá," řekl jsem tiše. Neodpověděl. To mi stačilo. Jedna jediná noc a všechno se posere. Začal jsem mlátit do země.
"Ne, ne, ne," opakoval jsem stále tiše dokola. Slzy se nechtěly zastavit. Proč? Proč zrovna Eleanor? A proč Louis? Co ti bože udělali? Ti dva, ti dva už nikdy nebudou spolu na tomto světě. Jestli to Louis přežije a já vím, že to přežije, tak se zhroutí. El pro něj byla jeho druhá polovička. V ten den, kdy jsem je seznámil mi bylo jasné, že jsou pro sebe stvoření. Oba byli přátelští, hodní, vtipní a střelení. A teď je Bůh rozdělil.
Na té podlaze jsem musel sedět hodiny. Pak se KONEČNĚ po dlouhých hodinách otevřely dveře od sálu a z nich vyšel starší lékař.
"Jste příbuzní pana Tomlinsona?" zeptal se.
"Jsme členové kapely, nejlepší přátelé, bratři," zašeptal jsem.
"Stav pana Tomlinsona je stabilizovaný. Utrpěl velké poranění hlavy a vnitřní krvácení, to se nám podařilo zastavit. Zatím vám toho nemohu říct více, to se dozvíme během pár hodin" řekl.
"Takže bude v pořádku?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.
"To ukáže čas. Když mě teď omluvíte, musím jít," řekl a odešel.
"Ukáže čas? Ukáže čas? Co tím chtěl říct? Že Louis bude buď v pořádku, nebo bude… bude…," nedokázal jsem to ani vyslovit. Liam jen přikývl. To mi stačilo. Na nikoho jsem se neohlížel a utíkal pryč.

"Oh. Chudáček stlejda Loui," řekla Annie a obejmula svého medvídka.
Najednou se rozezvonil zvoneček. Moje milovaná žena šla otevřít a ve dveřích se objevil můj nelepší přítel. Když ho Annie viděla, rozběhla se za ním a obejmula mu nohu. Louis se jen pousmál a vzal ji do náruče.
"Mám tě ráda, Boo," obejmula Louise okolo krku Annie. Louis se jen pousmál. I za ty roky ho štvalo, když jsme mu říkali Boo. Nejhorší pro něj bylo, když jsem to naučil i svou dceru.
"Tati, tak dovyprávíš to? Já bych rád šel ven s klukama," řekl Harry. Mezitím se Louis posadil na gauč vedle mě a hrál si s Annie.
"Co vyprávíš?" zeptal se.
"No, řekl jsem si, že je načase jim říct, jak jsem potkal jejich matku."
"Jé. Ten příběh miluji," pousmál se.
"Ale jen proto, že to ty můžeš za to, že jsme spolu."
"To nic nebylo. Já tobě vděčím na život, Hazza. Bez tebe bych tu nebyl."
 


Comments

1 Lexie* | 20. february 2013 at 18:03 | React

Přestávám dýchat! Umírám! Je to tak ... dokonalé. Naprosto úžasné :3 Ach, zbožňuju to. :) .xx

2 - monika - | Web | 21. february 2013 at 12:44 | React

ahoj, máš u mě ty ikonky:
http://monika-graphic.blog.cz/1302/affs-ikonky-pro-no-hope-blog-cz
.... snad jsou tak jak jsi chtěla ...

3 Anne | Web | 21. february 2013 at 22:42 | React

Páni. Mě ro skoro rozbrečelo. Doufám,že tohle se NIKDY nestane! Chduák El,tak nějak jsem doufala.. a Loui - ještě že bude v pořádku, panebože, těžce se to rozdýchává..
.. jinak, se svým jménem musím pochválit výběr jména dětí (y) :D

4 Isa | Web | 22. february 2013 at 19:26 | React

Přečetla jsem oba díly najednou a trochu mě mate to, že v minulém díle byl Louis v nemocnici a bylo to po Harryho dvacátých narozeninách a teď je to prosinec 2013 a on teprve boural. Leda, že by byl v nemocnici tak moc dlouho, ale to mi nesedí. Nějak jsem se do toho zamotala, asi nad tím nebudu tak přemýšlet. :D Super díl, těším se na další. :-D

5 Carlos | Web | 13. june 2013 at 20:01 | React

to je takové dojemné. :D já věděla, že to bude super povídka. :D líbí se mi, jak si se vrátila o dva měsíce. :D to mě baví takové skoky vždycky. :D sice taky nějak nechápu tu stejnou věc, jako Isa, ale to jsi se asi jenom přepsala. :D A já raději mlčím, když v mé povídce jednou El bydlí v domě, pak v bytě a pak zase v domě. ;DD Je to skvělý a jdu hned na další díl. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.