In Real Life - 3. kapitola

6. february 2013 at 14:34 | Chris |  in real life
O víkendu jsem napsala další část In Real Life. Musím vám zdělit, že ještě 3-4 díly a bude konec. Vím, zatím jste se nic nedozvěděli a tak, ale v téhle kapitole jsem to napravila. Andy se stanou nevídané věci. No doufám, že se vám bude líbit. A přibude nějaký ten komentář.
Věnování: Dnes mám speciální věnovýní Ise, která jediná zůstala číst tuhle povídku a taky proto, že komentuje i ty moje kravinky, co napíšu. A za to ti chci poděkovat :)

| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | In Real Life | 3. kapitola |


Uběhly dva měsíce po našem šíleném večeru a byl tu prosinec. Venku poletoval sníh a já měla to štěstí, že sedím ve škole a nemusím mrznout venku.
Vyučování mi dnes rychle uběhlo. Měla jsem jen 3 hodiny a tak jsem se okolo 11 mohla opustit učebny a zbytek dne strávit na pokoji.
"Andy! Hej, Andy!" křičel někdo za mnou. Ohlídla jsem se a viděla moji kamarádku Amy, která ke mně letěla, jako kdyby ji někdo zapálil za zadkem.
"Co se děje?" zeptala jsem se nechápavě.
"V hlavní budově jsi měla tento vzkaz. Prý ho donesl nějaký kluk," řekla a podala mi dopis. Rozloučila se a odešla. Na nic jsem nečekala a dopis otevřela. Vyndala jsem z něj lístek, na kterém stálo: Na nic se neptej, prostě si sbal nejdůležitější věci, pas, nějaké peníze. Čekám tě na letišti. Jo a všechno je zařízené, takže se nemusíš bát. Auto tě bude před školou čekat v 13:30, takže to skus stihnout. H.
Bože, Harolde, co jsi zase vymyslel.
Rozběhla jsem se k pokoji a ze skříně jsem vyndala svůj cestovní kufr. Neměla jsem nejmenší ponětí, jak dlouho mě chce Harry mít pod svými křídly, ale doufala jsem, že na dýl jak 4-5 dní mě nebude věznit.
***
Ve 13:25 jsem stála před budovou školy a očekávala auto. Jak napsal Harry, mám se to pokusit stihnout. Tak jsem si řekla, že raději počkám na to auto. Během chvilky ke mně přijíždělo černé BMW M6. Dveře se otevřely a vyšel z nich… Táta?
"Tati?" zeptala jsem se zmateně.
"Taky tě rád vidím, dcero," usmál se.
"C-Co ty tady? Čekala jsem nějakého Harryho šoféra, ale tebe? Ani v nejmenším," řekla jsem a šla obejmout tátu.
"No, Harry to má nějak promyšlené. Já jeho mozek nechápu. Vždy si něco umyslí a musí být po jeho. Však, znáš ho. Tak pojď. Musím tě co nejdřív dovézt na to letiště. Plus bylo mi jasné, že nemáš pas, tak taky ho máš," řekl a podal mi doklady. Vděčně jsem si to od něj vzala a šla si sednout do auta. Táta ještě dal do kufru můj kufřík a mohli jsme jet.
"A kdes vzal tohle auto?"
"No, jak to říct. Před týdnem mi Harry volal, že má pro tebe překvapení a ptal se mě, jestli bych s ním souhlasil. Ne neřeknu ti, o co jde," zasmál se, když jsem otvírala pusu.
"Tak mi všechno vysvětlil a já jsem neměl na vybranou. Musel jsem souhlasit. Ale musím ti říct, že někdy má dobré nápady. Takže pak jsem musel všechno domluvit na škole a bylo to. No a kde jsem vzal tohle auto? Řekněme, že i já si zasloužím někdy luxus."
"Tati… Ten si dopřáváš pořád," protočila jsem oči.
"A co jsi udělal s romeem?" zajímala jsem se o naše staré autíčko.
"Co myslíš? Prodal."
"Aha. Já jsem myslela, že řekneš něco v tom smyslu: No víš, drahá dcero, já to auto uschoval do garáže, abys pak mohla jezdit s naším milovaným autíčkem ty."
"To by se ti líbilo," zasmál se táta.
***
"Vystupovat mladá dámo," řekl. Takže jsem musela vystoupit, vzít si kufr a tašku do letadla.
"Už jsem myslel, že nedorazíte," ozvalo se mi za zády smích.
"Harry!" křikla jsem a běžela ho obejmout.
"Ahoj Andy," řekl Harry, který mě zrovna drtil v jeho objetí.
"Tak jak vidím mládeži, vy to tu už zvládnete."
"Samozřejmě Dane," řekl Harry tátovi. Pustila jsem Harryho a běžela obejmout tátu.
"Díky tati, že jsi mě pustil," líbla jsem ho na tvář.
"To nestojí za řeč. Za dva měsíce budeš dospělá, tak se budeš muset starat sama o sebe. A taky, co bych to byl za otce, kdybych bránil své malé holčičce v něčem tak skvělém. No nic. Musím jet. Uvidíme se o prázdninách, Andy," řekl už za volantem a odjel pryč.
"Tak, co máš v plánu?" otočila jsem se už poněkolikáté na Harryho.
"Nejprve tě odbavíme a pak půjdeme čekat na letadlo."
"A kam letíme?" stále jsem se jaksi nechytala.
"Nech se překvapit, ale neboj. Bude se ti to líbit," mrkl na mě, vzal mi kufr a šli jsme si nechat odbavit zavazadla.
Na letišti stepovalo pár fanynek, takže se s nimi Harry vyfotil, většinou jsem dělala fotografa já, podepsal se jim, zodpověděl na otázky a podobné věci. Byla jsem ráda, když jsem konečně seděla vedle Harryho v letadle, v uších sluchátka a byla připravena k letu.
***
Po dlouhém desetihodinovém letu jsem konečně pochopila, kam mě Harry vzal.
"Dámy a pánové vítejte v New Yorku," řekla letuška.
"Bože já jsem ale blbá," řekla jsem tiše.
"Konečně ti to došlo?" zasmál se Hazza.
"Jo. Prosinec… New York… Madison Square Garden. Jo. Už mi to konečně došlo," smála jsem se své blbosti.
"Díky," řekla jsem Harrymu.
"Za co?" nechápal.
"Za to, že jsi mě sem vzal. Na váš koncert v MSG. Cením si toho."
"Ale prosím tě. To nic není. Jsi moje nejlepší, nejmilejší a nejoblíbenější kamarádka s Holmesu. Takže co bych to byl za člověka, kdybych tě sem nevzal. A taky budu pak potřebovat pomoct se dostat na hotel," zasmál se.
"Chceš se opít?" hádala jsem.
"Že váháš," řekl a prohrábl si kudrlinky, "jo, ale tohle mamka nemusí vědět. Řekneme jí, že to bylo prostě s radosti. Ne, že to mám naplánované."
"No problémo, ale i tak děkuji," usmála jsem se a objala ho.
"Tak pojď. Zajdeme si pro kufry a pojedeme do hotelu. Jo a mimochodem, kluci neví, že doletíš. Myslí si, že jsem někde s Taylor Swift."
V ten moment jsem se zastavila. Neschopná slova.
"S Taylor?" nechápala jsem. Je milion lidí, které nenávidím (většina to jsou kluci, kteří mě chtěli do postele) a on si vybere Swiftovou? Ale fajn, budu to brát, že mu zase vypadlo nějaké to kolečko a protentokrát se mu do toho nebudu plantat.
"No, jo. Vím, že ji nemáš ráda-" zastavil se, když viděl můj pohled, "že ji nesnášíš, ale prostě managment chce, abych se nějak zviditelnil, jako kdybych už nebyl dost, a dal mi za úkol "chodit" s Taylor. Taky jsem z toho nebyl nadšený už proto, že vím, jak ji nemáš ráda. Ale musím to udělat. Plus, ona je jiná, než se zdá. Kdybys ji poznala, pochopíš. Takže prosím. Jednou to ignoruj. OK?" prosil.
"Co bych pro tebe neudělala. Ale prosím své tetle-metle si nechte pro sebe. A nebojíš se, že to tvoje fanynky trošku vytočí?" zeptala jsem se ho zrovna, když jsme nasedali do auta, které tu bylo přichystané pro nás. To se ihned rozjelo k hotelu.
"Jako, že bych je ztratil? Tak jestli jsou to skutečné directionerky, tak to pochopí a jestli ne, tak to ještě nevím. Ale už se o tom prosím nebavme," řekl.
 


Comments

1 Awi | Web | 7. february 2013 at 14:10 | React

Musím si přečíst i předchozí díly abych byla v obraze, ale musím říct píšeš pěkně s radostí si tě připisuji k sobě do affs:)

2 K. Lee | Web | 8. february 2013 at 19:46 | React

To je dobréé.)

3 Isa | Web | 9. february 2013 at 19:35 | React

Moc ti děkuju za věnování. To komentování nestojí vůbec za řeč. :-) Omlouvám se, že to sem píšu až teď, ale měla jsem problémy s blogem, tak snad to už bude v pohodě. :-)
Kapitola je jako vždy úžasná. Harry je fakt zlato a uvidíme, jestli Swift bude ještě nějak zaclánět. :-D

4 Anne | Web | 15. february 2013 at 19:49 | React

Harryho plán, úžasný! :D
Jsem zcvědavá, jak se to bude vyvíjet s Taylor..:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.