How I Met Your Mother - 4. kapitola

20. march 2013 at 17:45 | Chris |  how i met your mother
Zase po delší době si můžete přečíst HIMYM. Tak doufám, že si ještě pamatujete poslední kapitolu, protože, my se konečně posouváme dopředu. Jinak, jestli někdo četl FB stránky blogu, psala jsem, že se můžete těšit na jednorázovku o Larrym během tohoto týdne.

| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | How I met your mother | 4. kapitola |


"Tak děti, měli bychom se vrátit zpět do února 2014. Ale než začnu vyprávět, co se stalo po té havárce, co jsem našel tu dívku, tak byste mohli vědět, co bylo s One Direction. Protože nám nebylo řečeno, kdy bude Louis schopný pokračovat v kariéře, museli jsme obeznámit televizi a fanoušky, že pozastavujeme činnost One Direction. Nikdo z toho nebyl nijak nadšený, ale tenhle krok byl nezbytný. Takže pár dnů po pohřbu jsme jeli do BBC, kde jsme vše oznámili a také seznámili televizi a okolí o Louisově stavu. Fajn, únor 2014."

Seděl jsem na stejném sedadle jako v prosinci, ale s tím rozdílem, že na sále ležela dívka, kterou jsem ani neznal. Věděl jsem, že nemusím čekat, jak to s ní dopadne, ale když z auta vytáhnete polomrtvou dívku, začnete se zajímat o její stav. Začal jsem si podupávat nohou, jak jsem byl nervózní. Mohl jsem na té chodbě sedět hodinku možná i dvě.
Když po dlouhých minutách vyšel doktor a tvářil se, jak to říct, spokojeně, konečně jsem si vydechl. Hned jsem k němu přiskočil a zeptal se na její stav.
"No pane Stylesy, protože nejste příslušník její rodiny, bohužel vás nemohu obeznámit o jejím stavě. Ale myslím, že vám bude stačit, když řeknu, že žije a bude v pořádku," řekl doktor. Poděkoval jsem mu aspoň za tuto zprávu a jel domů. Teď by mě za ní stejně nepustili, takže bych tu marnil jen čas. Znovu jsem nasedl do svého autíčka a konečně dojel klidně domů.
***
Na druhý den, kolem desáté hodiny jsem jel do nemocnice. Ale než jsem zaparkoval před nemocnicí, tak jsem se stavil do květinářství kousek odtud. Vybral jsem menší kytici rudých růží, která byla obvázána stužkou.
Hned u vchodu, jsem se zeptal na její pokoj. Nevěděl jsem, jak se jmenuje, ale sestřička pochopila o koho jde a hned mě poslala do pátého patra. Když jsem vyjel nahoru, zaklepal jsem na druhé dveře z prava a vešel. Na posteli ležela dívka, která se o něčem bavila s kamarádkou, která seděla na židli vedle ní. Usmál jsem se na ně, když si všimly mé přítomnosti. Obě se na mě nechápavě podívaly a mě došlo, že nechápou, proč sem lezu.
"Ahoj, já… No jsem Harry Styles a včera… no to jsem byl já, kdo tě z toho auta dostal. Tak mě jen zajímalo, jak se ti vede," obeznámil jsem je se svou situací.
"A přinesl jsem ti květiny, doufám, že se ti líbí," a začal jsem se červenat. Bože, Stylesy, to sis to nemohl aspoň připravit, káral jsem sám sebe v mysli.
Dívka na lůžku se pousmála a pozvala mě dál. Její kamarádka nebyla nadšená, že jsem tu. Ale její názor mě opravdu nezajímal. Dívka přijala květiny a kývla mi, ať se posadím.
"Moc ti děkuji. Mimochodem jsem Rose a tohle je moje kamarádka Kiara," představila se. Rose jako růže. Hm, Stylesy, ty jedeš, chválil jsem se. Chvíli jsme se povídali, jak je na tom a co se včera stalo. Pak jsem se omluvil, že něco mám a opustil je.
Sešel jsem o patro níž a vešel do Louisova pokoje. Ztuhnul jsem, když jsem viděl scénu vedle sebe.
"Na co čumíš, Harolde?" ozvalo se od postele. Potřásl jsem hlavou, abych zjistil, jestli náhodou nemám halucinace. A neměl jsem. Na posteli seděl Louis a zrovna jedl nějaký ten nemocniční blaf. Začal jsem se smát a běžel obejmout kamaráda. No lépe řečeno rozdrtit v náruči mého Louise. Skočil jsem vedle něj a postel a nechtěl pustit. Louis mě též stiskl ve svém objetí a nikdo z nás nechtěl pustit. Byl jsem ta šťastný, že jsem brečel. Popadl mě šílený brekot a Louis mě tišil utěšujícími slůvky. Ale i podle jeho třepajícího hlasu jsem poznal, že brečí.
"Boo, t-tolik jsem se bál. B-bál, že se už n-nikdy neprobereš. Že, mě t-tu n-necháš," brečel jsem.
"Nikdy, Hazz, n-nikdy, bych tě tu n-nenechal samotného. Nikdy," řekl mi.
Když jsme se po dlouhých minutách pustili, stále jsem tomu nemohl uvěřit. Stále byl připoutaný k těm hloupým hadičkám, ale už mohl sám dýchat, jíst i mluvit. Vytáhl jsem pod postelí stoličku a posadil se na ni. Louis dojídal poslední kousky jídla a vždy se ušklíbl, když spolkl další sousto.
"To je to až tak hnusné?" smál jsem se. Přikývl. Když konečně dojedl, odložil talíř vedle sebe a začal se vyptávat na všechny věci, co mu unikli. Ale já ho zadržel. Bylo mi jasné, že jak se hned začne vyptávat, tak se bude ptát, jak často sem chodívala El. Právě teď jsem neměl to srdce mu to říkat. Ne dnes.
"Víš, co Lou, necháme to na zítra. Jsi ještě vyčerpaný a víš, kolik se toho stalo? Vždyť je únor 2014. Mimochodem, prošvihl jsi moje narozeniny," řekl jsem naoko naštvaně.
"Jaj, tak to sorry, bro. Ale ty víš, že ti to vynahradím," bouchl mě Louis lehce do ramene a zasmál se. Já se jen pousmál.
"Takže zítra se uvidíme?" zeptal jsem se.
"Jo. A vem i kluky a hlavně pošli El," řekl nadšeně.
"Ok. Zítra ti všechno povím a ty se vyspi, Boo," rozloučil jsem se s ním a odešel z pokoje. Toto je v háji, řekl jsem si. Myslel jsem si, že nakonec zapomene a nezmíní El, ale to jsem se mýlil. Musím ještě s klukama vymyslet, jak mu to říct, co nejšetrněji.
Vytáhl jsem mobil a klikl na Liamovo jméno. Chvíli to zvonilo a pak to konečně zvednul.
"Co otravuješ, Harry?" ozval se unaveně.
"Stal se zázrak," řekl jsem mu.
"Jaký? Našel jsi konečně svoji spřízněnou dušičku?"
"Ne. Louis se konečně probral," řekl jsem mu narovinu. A najednou bylo ticho, až pak po půl minutě jsem slyšel, jak ječí po baráku ať se všichni zbudí, že se Louis probral. Bylo to dost komické. Dokázal jsem si představit, jak běhá po domě a ječí na Nialla ať se probere, že Louis se probral, jak ho pak Zayn zmlátí, že ho s Pezz v něčem vyrušil. A jak objímá Danielle štěstím. A mu se říká Daddy Direction.
"Liame?" promluvil jsem znovu.
"Tady Dan," ozvalo se vesele.
"Ten blázen zrovna… zrovna skončil pod Niallovým a Zaynovým tělem, takže se ho nedočkáš," smála se.
"Super," řekl jsem ironicky.
"Jak se má Louis?"
"Překvapivě dobře. Zítra musíme za ním všichni dojít. Ale je tu problém, Dan."
"Jaký?"
"Neřekl jsem mu o El," ušklíbl jsem se.
"Řekneme mu to zítra, všichni. Je dobře, že jsi to na něj hned nevyvalil. Myslím, že by to neunesl."
"Taky jsem si říkal. Tak dobře, zítra kolem jedenácté u vchodu do nemocnice?" zeptal jsem se.
"Jasně. Měj se Harry," rozloučila se a položila to.
Vrátil jsem mobil zpět do zadní kapsy a rozhodl se jít domů. Už jsem tu neměl, co dělat. Kytku jsem odnesl, navštívil jsem Louise a další plány jsem neměl. Sám pro sebe jsem se pousmál. Připadá mi, že dnešek by ani nemohl být lepší. Krásná Rose je v pořádku, jen s menšími odřeninami a můj Boo se konečně probral.
U východu do nemocnice jsem narazil na Kiaru, která zrovna odcházela. Přiběhl jsem k ní a pozdravil ji.
"Ahoj, už odcházíš?"
"Oh, ahoj Harry. Ano, návštěvní hodiny skončili a jinak Rose nepomůžu," promluvila. Zdá se mi to nebo jsem poprvé slyšel její hlas. Ano, opravdu, protože Rosiným pokojem se rozhléhal jen můj chraplavý hlas a lehce přiskřípnutý hlas z hrdla Rose. Kiara za celou dobu nepromluvila.
"Takže je úplně v pohodě?"
"Je. Nakonec to s ní není tak strašné, jak se doktoři domnívali. Eh... Harry, já už musím jít, tak kdyžtak jindy."
"Počkej. No... napadlo mě, jestli by jsi se mnou nešla... já nevím, třeba na oběd?"
"Teď?"
"Tak jestli až tak nespěcháš tak hned," objasnil jsem situaci a prohrábl si vlasy. Jen si povzdychla. To jsem byl až TAK otravný?
"Fajn, ale kam?"
"Třeba na pizzu. V centru města je jedna skvělá reštika, Niall ji vychvaluje do nebe, tak tam. A musím říct, že tam dělají všelijaké velikosti, takže kdybys chtěla malou, tak ti ji udělají. Plus, platím," nabýdl jsem ji. Ale, když jsem to tak říkal nevypadala nějak ohromeně. Její obličej se proměnil v takovou grimasu, jako když sníte citron.
"Nelíbí se ti můj nápad?"
"No, je to super, ale já nesnáším pizzu," řekla narovinu. Minutku jsem tam šokovaně stál a pak promluvil
"Děláš si sradnu?" zasmál jsem se.
"Vypadám snad na to?" řekl naštvaně a dala si ruku v bok.
"Tak já nevím, kdo v této době nejí pizzu?"
"Třeba já. A když se ti to nelíbí, tak fajn, nikam nemusíme jít. Já o ten oběd nestála," odsekla naštvaně.
"Musíš přiznat, že je to divný a tak trochu-"
"A tak trochu, co? Ale víš co, Stylesi, mě tvůj názor nezajímá. To, že jsi megastár v tento moment nic neznamená."
"Al-" ale zase mě přerušila. Doháje, tady už ani člověk nemůže nic říct.
"Papa," řekla a odešla ven.
Ještě chvíli jsem tam stál, možná ze šoku. Ze šoku, že někdo nejí pizzu. Ale no tak? Kdo v téhle době nejí pizzu? I bezdomovci ji milují. I vegan si ji dá? To kdyby slyšel Horan, tak ho asi klepne.
 


Comments

1 Lexie* | 23. march 2013 at 13:36 | React

Zbožňuji tuhle povídku. :3 Skoro vždy dostávám u čtení infarkt! Takže ... nepřestávej a piš rychle dál .x

2 Anne | Web | 25. march 2013 at 21:59 | React

Naprosto úžasný,úžasný,úžasný!
Napadlo mě,ž e by jedna z holek mohla být matka Harryho dětí:D. Ale jestli to tak je,brala bych spíš Rose.
Líbilo se mi Rose, růže - ty jedeš Stylesi :D.
Je to úžasný! Mám takovou radost že se Louis probral!
Ale ta zrpáva o El, už teď skoro brečím (protože jsem nalomená z té povídky o Larrym:D)...:X

3 Isa | Web | 28. march 2013 at 10:44 | React

Prej: "Stylesi, ty jedeš". :D To mě strašně pobavilo. :-D Do chvíle, než Harry vstoupil do toho pokoje, jsem si říkala, že Rose bude matka jeho dětí, ale když si zmínila Kiaru, mám pocit, že to bude ona, ale možná, že do toho zapleteš ještě někoho, kdo ví. :-D

4 Carlos | Web | 13. june 2013 at 20:28 | React

"Stylesi, ty jedeš." zabte mě! :D
Hej ta Kiara je dobrá. :D a jak pak Harry byl úplně vedle z toho, že nejí pizzu. :D

5 Michelle | Web | 2. february 2014 at 19:33 | React

"Stylesi, ty jedeš." :D :D Panebože, zblázním se z toho, co dokážeš napsat. Myslela jsem si, že Rose je matka jeho dětí, ale momentálně vsázím na Kiaru. To, že si ti dva vůbec nerozumí, mi nahrává do karet. Uvidíme, jak často ještě změním názor, ok? :D Btw. Taky moc často nejím pizzu. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.