How I Met Your Mother - 5. kapitola

6. april 2013 at 20:00 | Chris |  how i met your mother
Po delší době nová kapitola HIMYM. Příběh se začíná rozjíždět, ale není to žádná sláva. Poprvé s ní nejsem spokojená, tak doufám, že aspon vám se zalíbí...

| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | How I met your mother | 5. kapitola |


"Takže tam vejdeme a když se hned začne vyptávat, kde je El tak?" zeptal jsem se. Všichni, já, Liam, Niall, Zayn, Dan a Perrie jsme stáli kousek od Louisových dveří a domlouvali se na situaci, která proběhne.
"Tak by mu to měl někdo, co nejšetrněji říct. Já navrhuji tebe, Harry. Jsi jeho nejlepší kamarád a i když tě bude nenávidět za každé slovo, co mu řekneš, musí to slyšet od někoho, jako jsi ty."
"Chceš ze mě udělat obětního beránka, Liame?"
"Je to tvůj kamarád, ale... ano chci, protože ty jsi takový náš beránek," řekl a podrbal mě ve vlasech. Ohnal jsem se po něm a vrazil mu lehký pohlavek. Nakonec jsem si povzdychl. Asi mi nezbude nic jiného.
"Ok, řeknu mu to, ale jestli mě bude chtít zabít, tak si to s vámi později vyřídím," řekl jsem jim. Všichni přikývli a my vstoupili dovnitř.

"Jídlo je na stole, jdete jíst?" ozvalo se mi za zády. Otočil jsem se a za zády stála moje nádherná manželka. Okolo pasu měla zástěru, která ji dělala velice důležitou, když šlo o práci v domě. Usmál jsem se na ni a poklepal na místo vedle sebe.
"Jídlo počká."
"Ne, nepočká, Stylesi. Tři hodiny jsem se s tím dřela, takže ti teď říkám, že se jde jíst!"
"Ale, miláčku-"
"Žádné ale! Harry, Annieee," křikla, když jsem ji stáhl k sobě do náruče.
"Já si vždy prosadím svoje ale," ušklíbl jsem se na ni a přitiskl svoje rty na ty její, jako omluvu, ale i jako úplatek. Tiše se zasmála a prohrábla mi vlasy. Jaksi jsem přestal vnímat okolí a jazykem obkroužil linii jejich rtů. Do reality mě vrátily moje děti, které začaly vydávat podivné zvuky.
"Nechcete si to nechat na večer?" zasmál se Tommo.
"Fajn fajn. Tak budeme pokračovat. Chceš poslouchat s dětmi, miláčku?" podíval jsem se na ni.
"Tak to zkrať než vystydne oběd," řekla a pohladila mě po líci. Objal jsem ji kolem pasu a vrátil se k vypravování.

"Lidi, já vás tak rád vidím," křenil se na nás Louis z postele. Všichni jsme se k němu nadšeně vrhli a málem udusili při skupinovém objetí. Všichni jsme se nadšeně překřikovali, Dan a Pezz políbily Louise na líčko. Uvědomil jsem si, že se Louis nezajímal, kde se Eleanor. Když jsme se po chvíli zklidnili, posedali jsme si okolo Louise na postel nebo si vzali stoličky. Louis se usmíval a všechny si nás pozorně prohlédl. Potom se otočil na Liama a vyzvídal, všelijaké maličkosti. Smáli jsme se a předbíhali se v tom, co kdo řekne. Louis se smál, což byl úspěch dne, protože jsme všichni očekávali, že bude psychicky na dně. Vše bylo skvělé, až na pár momentů. Tehdy, když se na mě Liam podíval. V jeho očích jsem přečetl, že mu to musím říct. Ale já nechtěl. Nechtěl jsem být ten, který Louisovi převrátí celý život na ruby. El, pro něj byla důležitá, tak jako pro ryby voda. Ryba na souši umře. Co se stane Louisovi? Nechtěl jsem na to myslet, proto jsem nahodil nové téma. Niall Horan a jeho nová přítelkyně. Niall v ten moment celý zrudl a mlčel. To v nás vyvolalo nekontrolovaný smích. Louis vyzvídal od Nialla všechny maličkosti, což se blonďáčkovi nelíbilo. Nerad řešil svůj soukromý život. I když jsme byli bratři, někdy si nechával různé maličkosti pro sebe. Tím působil tajemně a my ho pak otravovali, ať nám to řekne. Jenže nikdy neřekl. A pak tu byl další moment, který bych si přál na vždy vymazat, ale nedalo se.
"Kde je El?" najednou z Louise vypadlo. Všichni jsme utichli. Věděl jsem, že je čas to Louisovi říct. Přemýšlel jsem, jak mu to říct. Na rovinu. Zlehka. Nakonec jsem se rozhodl pro tu nejrychlejší, ale nejbolestivější možnost.
"Boo, je mi to líto, ale El... ona je mrtvá," řekl jsem na rovinu. Louis se na mě podíval jak na blázna a začal se smát. Když si ale uvědomil, že nikdo z nás se ani neusmál, zvážněl.
"T-Ty to myslíš vážně?" řekl. Přikývl jsem. Pootevřel ústa jako by chtěl něco říct, ale z jeho hrdla nevyšel žádný hlas. Seděl tak a jen se na nás nevěřícně díval. Pak zakroutil hlavu a podíval se na Dan, které se v očích leskly slzy.
"Ale, no tak. Nedělejte si ze mě srandu. Protože o tomhle se nežertuje."
"Vypadáme snad na to, Tommo?" vyjel jsem. Všichni s sebou cukli a stočili na mě pohled. Nekoukejte na mě. Prolétlo mi hlavou.
"Vím, že je to pro tebe těžké slyšet, plus úplně nesmyslné, ale je to tak. Tak to pochop. Já si z tebe nedělám srandu. Víš, že jsem ti nikdy nelhal. Není lehké říct, že Eleanor, naše Eleanor je mrtvá. A ještě horší je říct, že zemřela díky tvojí blbosti, ale je to tak. Celý večer jsem ti říkal, ať tolik nepiješ, jenže ty mě nikdy neposlechneš. A vidíš, jak to dopadlo? Víš, jak těžké bylo sem chodit každý den a dívat se jak jen spíš. Mohl jsi každou minutou umřít a já jsem nemohl nic dělat. Bylo to to nejhorší období v mém životě. Tolik se toho podělalo v jedné sekundě a jen díky tvojí bl-"
"HARRY!" zakřičela na celý pokoj Danielle.
"Myslím, že to stačí! Že se dozvěděl víc než chtěl."
"J-Já...," řekl jsem tiše. Neměl jsem se nechat unést. Všechno, co jsem v sobě držel celé dlouhé měsíce jsem si vybil na Louisovi. To jsem neměl. On byl jedna z mála osob, po kterých jsem nikdy nechtěl křičet, ale neudržel jsem se. Podíval jsem se na něj. Jen tam tak seděl a plakal. Dvě slzy mu sjely po líci a sklonil hlavu.
"Měl bys jít," řekl rozklepaným hlasem. Přikývl jsem a odešel z pokoje.
Poděl jsem to. Nedivil bych se, kdyby se mnou Louis nechtěl do konce života mluvit. Měl mu to říct Liam. On je nejklidnější, když jde o tyto záležitosti, ale ne, já jsem jeho nejlepší kamarád, já mu to musím říct. Díky, Liame. Teď se na Louise nebudu moct ani podívat. Tohle mi Boo neodpustí. Kdybych to řekl aspoň nějak jemně.
Zatřepal jsem hlavou a strčil ruce do kapes. Naposled se podíval na dveře, za kterými sedí moje druhá rodina, která se mnou dlouho nepromluví po mém výbuchu. Neměl jsem tu už co dělat, tak jsem se vybral ven. Dálkovým ovládáním jsem otevřel dveře od svého autíčka a jel jen na jedno místo, kde jsem dokázal zapomenout. Do baru.
***
Seděl jsem na baru a kolem mě už snad prošlo tisíc lidí. Po čtvrté skleničce jsem už jen zdvihal ruku na znamení, že bych chtěl další. Když jsem vodku zaměnil za sklenku vody, všiml jsem si, že vedle mě sedí dívka a doslova na mě vysí očima. Možná fanynka, pomyslel jsem si. Kdo ví. Otočil jsem se na ni a pousmál se. Též se pousmála a prohrábla si svoje černé vlasy. Zvědavě jsem si ji prohlídl. Měla na sobě rudé minišaty, které ji obepínaly její štíhlí trup a velké...

"Harry!" zarazila mě osůbka vedle mě.
"Tohle nebudeš vyprávět naším dětem! Ani jeden na to nemá věk."
"Promiň miláčku, jen jim vyprávím, jak to bylo. To nesmím?"
"Ale jistě, že můžeš, ale nebudeš jim vykládat takové věci. A myslím, že to pětiletou holčičku nezajímá."
Harry Jr. chtěl něco říct, ale jeho matka ho zarazila.
"Opovaž se říct, že když ti je dvanáct, že to chceš slyšet. Pokus se jen na to pomyslet a budeš mít měsíčního zaracha," řekla přísně. Harry rychle zavřel pusu a sklonil hlavu.
"Tak já budu pokračovat v něčem vhodném," řekl jsem jim, ale v hlavě se vrátil k té noci.

Chvíli jsme si povídali. Měla přizkpříplý hlas, asi jak tak herečka z Chůvy k pohledání, ale jinak byla přesně podle mích představ. Kolem půlnoci jsme se rozhodli jít domů, ale já měl jiný plán. Nechal jsem nás odvést do hotelu, kde jsme spolu strávili noc. Ráno jsem se probudil sám a vedle mě ležel vzkaz: Lepší noc jsem si nemohla přát. Škoda, že to bylo jen na jednu noc. S tebou bych jich chtěla zažít víc. Naomi xx

 


Comments

1 Lexie* | 6. april 2013 at 20:22 | React

Přestaň mi tohle dělat! Zase jsem při čtení chytala srdeční záchvaty !! :D Jinak nebudu stále dokola psát jak je tvá povídka dokonalá a tvůj styl psaní úžasný - jsem si jistá, že to víš. Stalo se to pro mě drogou, takže .... bych hezky prosila o svou další dávku :3

S láskou, Tvůj nejvěrnější čtenář

2 Anne | Web | 6. april 2013 at 21:18 | React

Vůbec nejsi otravná, právě ty mě tu dokopáváš abych něco napsala, jsem ti hrozně vděčná..:)
Ale musím tě upozornvit,žejsem se asi zhoršila.. nevím, píšu tu kapitolovku s 1D a ty kapitoly jsuou extrémně krátký..:D protože to prostě vždycky chci ukončit v tom napínavým bodě,aby bylo překvapení, ale je to krátký no..:D Tak pokud nevadí..:D

Normálně, kdy jsem věděla, že v téhle kapitole se to má dozěvdět, tak se mi z toho dělalo špatně, hrozně jsem se bála, takhel povídka an mě zkrátka působí strašně opravdově. A pak.. achjo, Harry. Ano, možná to měl říct Liam nebo Dan. Jsem saršně zvědavá, co bude dál s Louisem, co bude mezi Harrym a Louisem (samozřejmě se usmíří,ale jak?) Hm.. nádhera!
A ještě se chci zeptat - trošku se ztrácím v těch jejich dětech..Díky:)

3 Anne | Web | 7. april 2013 at 17:40 | React

Děkuju,tak jsem ty děti pochopila správně, to jsem ráda, ale radši jsem se ujišťovala..:D
Ty si mě tááák potěšila - to ty víš jak potěšit:). Dobrá, lsibuju ti, že nejpozději ve středu, mám už toho víc rozepsanýho (prptožoe kdybych neměla, nezveřejňovala bych to,znám se:D). Jsem ráda tedy,že ti nevadí kratší kapitoly, protože tenhle nápad asi nebyl tak moc obsáhlý,aby byli delší..:D
Díky,díky,díky!:)

4 Isa | Web | 7. april 2013 at 19:05 | React

Super díl. Myslím, že Harry to opravdu podělal, jak to všechno svedl na Louise. Má pravdu, ale říct mu to, to je risk jak prase, Louis si to teď bude dávat za vinu a bude se chtít zabít. Teda, to je můj scénář. :-D Tvůj je nejspíš jiný. :-D :-D Těším se na další. :-)

5 Chachi | Web | 7. april 2013 at 20:40 | React

Ta. povídka. je. dokonalá. Ne, vážně :D Narazila jsem na tvůj blog čistou náhodou. :D
Jsem zvědavá, jak se bude chovat Louis. Těším se na další :)

6 Carlos | Web | 13. june 2013 at 20:36 | React

To je úžasná povídka! :D Fakt jsem strašně ráda, že jsem si konečně udělala čas a přečetla si to. :D úplně na tom visím a hltám každé slovo. :P

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.