How I Met Your Mother - 7. kapitola

16. may 2013 at 18:00 | Chris |  how i met your mother
Tak jak jsem slíbila, tak zde je kapitola. Mám ji hotovou dříve, než jsem předpokládala, takže se ihned pustím do nové nebo začnu psát I want, ještě uvidím. + udělala jsem nový obrázek, tak doufám, že se vám líbí. Moje kamarádka mi ho schválila, so...

| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | How I met your mother | 7. kapitola |


"Ten pohled musel být velice nepříjemný," smál se Harry Jr. Měl jsem chuť mu jednu střelit, ale jeho matka byla rychlejší.
"Být tebou, tak mlčím nebo na tebe použuju svůj vražedný pohled, který bude následovat domácím vězením," štěkla po něm. Teď jsem se smál já, ale hned jsem zmlkl, když se na mě vražedně koukla.
"Tak já asi budu pokračovat," řekl jsem.
"Nebudeš, teď jdeme jíst a nechci slyšet žádné protesty," řekla a kráčela do kuchyně. Nic jiného mi nezbylo než všechny popohnat do kuchyně. Sedli jsme si za stůl a protože mám kulatý stůl, tak nikdo za stolem není alfa. Louis pomohl Blondie (tak jí říkam jen já a ve své mysli, protože kdybych to řekl nahlas tak mě asi zabije) nachystat talíře a příbory a já mezitím zklidnil děti u stolu. Annie kňučela, že chce sedět vedle Louise a mě, ale nechce sedět naproti Harrymu. Nakonec jsme se poskládali tak, aby to každému vyhovovalo. Na talíř jsme si každý naložil kousek kuřecího masa zapečeného do sýru a naložily brambory. Do mističek si nandali zeleninový salát a začali jíst.
"Jste jako malí," smála se Blondie, když jsme se začali s Louisem předhánět, kdo to sní dřív. Nakonec zvítězil Boo, ale jen proto, že jsem se začal dusit a museli mi poskytnout první pomoc. V tu chvíli jsem si odnesl další pohlavek a další protočené oči mého zlatíčka. Annie se jen smála a Harry to raději nekomentoval.
"Tati?" ozval se Harry.
"Ano?"
"Budeš pokračovat v tom příběhu nebo už můžu jít ven?" zeptal se, když do úst strkal poslední kousek masa.
"Jak chceš," řekl jsem mu.
"Tak prosím pokračuj," řekl a usmál se.

"Ne, ne, ne," mumlal jsem si stále dokola a hodnotil, co si vzít na sebe. Musel jsem znít, jak nějaká slečínka, která neví, co na sebe. Ale já vážně nevěděl, co si vzít. Nakonec jsem zavřel oči a vytáhl první tři věci co se mi dostaly pod ruku. Ušklíbl jsem se, když jsem zjistil, že jsem vytáhl sako, bíle triko a černé kalhoty. Nakonec jsem to všechno hodil zpátky do skříně a vytáhl rifle, košili a šedé triko. Doufám, že to celé nepokazím, až si dám nahoru zimní bundu. Venku bylo -5 a já nemůžu riskovat angínu. Ještě jsem si párkrát prohrábl vlasy, nazul boty a mohl vyrazit. Když jsem stál u dveří auta a hledal klíče od auta, vzpomněl jsem si, že jsem doma nechal mobil a kytku pro Rose. Znovu jsem vyběhl všechny schody bytu, popadl věci a vrátil se znovu k autu. Když jsem se ujistil, že mám všechno, vydechl jsem si a položil ruce na volant.
***
Když jsem zastavil před restaurací, cítil jsem, jak se mi lehce klepou ruce. Že bych byl nervozní, pomyslel jsem si. Blbost. Naposledy se mi to stalo... Už si přesně nepamatuji kdy to bylo, protože tohle se mi často nestávalo. Než jsem vystoupil, dvakrát jsem zkontroloval v zrcátku svoje vlasy, párkrát poklepal na volant a pak konečně vystoupil. Podle hodinek, které jsem měl na rukou bylo po osmé hodině a Rose jsem nikde neviděl. Teď jsem stoprocentně věděl, že jsem nervozní, protože se mi sevřel žaludek. Nikdy mi nikdo nedal košem, tak proč by zrovna ona byla vyjjímka. Že by jí její pitomá kamarádka něco napovídala? Nebo si řekla...
"Harryyyy!" zaslechl jsem. Otočil jsem se a viděl, jak ke mně beží Rose. No neběžela, spíš rychle šla. Oddechl jsem si. Víte, jak se říká, že vám spadne kámen ze srdce. Mě spadla celá skála. Mávl jsem na ni a usmál se.
"Omlouvám se já-"
"To je v pořádku. Hlavně, že jsi tu," přerušil jsem ji. Pousmála se a konečně si vydechla. Chvíli jsem na ni vysel očima a zůstalo by to tak napořád, kdyby mi neluskla před očima.
"Půjdeme nebo tu budeme jen tak stát?"
"P-Promiň... Vypadáš nádherně, tady," vytáhl jsem ze zad pár růžovo-bílých karafiátů, "ty jsou pro tebe. Doufám, že se ti líbí." Přijala květiny a my vstoupili do restaurace. Než jsme se usadili ke stolu, omluvila se, že ještě musí na záchod. Nechal jsem ji jít. Právě teď nemám zájem vysvětlovat novinářům, proč se moje partnerka počůrala.

Louis a děti vybuchly smíchy. Blondie, která zrovna uklízela stůl se taky culila.
"Na tos opravdu myslel?" smál se Louis.
"Nooo, jo. To bylo první, co mě napadlo. Jaksi mi nedoplo, že to znamená, že jde volat kamarádce nebo se namalovat. Byl jsem nervozní. Myslel jsem na kraviny."
"Pamatuješ si, proč si na ni vysel očima?" zeptala se zákeřně Blondie.
"Jo. Měla na sobě takové jednoduché šaty. Modré, jestli si to dobře pamatuji. Pak boty, kabelku, nějaké náramky a peříčkové naušnice."
"Aha. Já čekala, jak mi popíšeš všechny detaily, ale ne. Tys to popsal jako chlap," zasmála se.
"Už je to dlouho. A je něco špatného na to, že jsem chlap?" povytáhl jsem obočí.
"Ne, miláčku. Jsem ráda, že jsem si nevzala nějakou slepici," řekla a políbila mě.
"Udělala bys líp," řekl tiše Louis, ale já ti i tak slyšel. Blondie to asi nezaregistrovala, protože to přešla bez poznámky.
"Bla, bla. Skončils u čůrání, tati. Co bylo pak?" zeptal se Harry.
"Když jsme se konečně..."

Když jsme se konečně usadili ke stolu, číšník nám donesl lístek a já ihned objednal bílé víno. Rose si k tomu přiobjednala vodu a číšník odešel.
"Tak, co by sis dala. Mají tu výborné steaky, udělají ti ho, jak ho máš nejraději," mlel jsem své.
"Eh, Harry, já jsem vegetariánka," řekla. Zarazil jsem se. Doufám, že si ze mě dělá srandu.
"To jako fakt?" řekl jsem překvapeně. Přikývla. Když k nám podruhé přišel číšník, objednal jsem dvakrát Farfalle s kapustou, pancettou a mozzarellou k tomu tomu čokoládový dort jako zákusek. Asi se Rose můj výběr líbil, protože nic neříkala. No, popravdě. Ani moc nemluvila, ale když už promluvila, tak jen štěbetala o fotbale, což se mi líbilo, ale probírala všechny západy Barcelony, což mě nijak nezaujalo. A nebo mluvila o nějakém návrháři, kterého jsem neznal, ale přikyvoval jsem a vypadalo to, že je spokojená.
"Bylo to výborné," řekl jsem číšníkovi, který nám odnášel talíře.
"To jsem rád, pane Stylesi, určitě to řeknu šefkuchaři," řekl a odešel.
"Pan Styles? Asi sem chodíš často, že?" řekla Rose.
"No, ano. Mám to tu rád. Není tu moc lidí, co by mě znalo," přikývl jsem. Uvědomil jsem si, že jsme ani nijak neřešili, jestli ví, kdo jsem. Přemýšlel jsem, jestli se ji mám zeptat.
"Eh, ty, Rose... Víš kdo... No, jestli víš-"
"Kdo jsi? Jistě. Myslíš, že jsem tě nepoznala?" zasmála se.
"Tak, já si myslel, že mě neznáš, protože jsi nijak nereagovala, když jsem se ti představil."
"Hned, jak jsi vstoupil, tak jsem věděla, kdo jsi. Kiara tě totiž zbožňuje. No vás všechny, ale ty jsi její miláček."
"Opravdu?" Tak tohle mě zajímalo. Nikdy mi nepřišlo, že bych se ji líbil. Vždy nahodila svůj vražedný pohled. Nebo ne? Nebo jsem si to jen vysnil?
"Ale jistě, hlupáčku. Když jsi odešel z mého pokoje, tak málem chytla nějaký záchvat. A pak o tobě cel den mluvila."
"Tak, proč byla tak nepříjemná, když jsme se potkali na chodbě?" zeptal jsem se nechápavě.
"To netuším, ale v jejím mozku se nikdo nevyzná. Kdybys ji lépe poznal, tak si ji zamiluješ. Je milá, hodná... no dobře podlá a zvrácená, ale i tak je to ten nejúžasnější člověk, kterého jsem kdy potkala. Třeba jednou jsem se s ní domluvila, že půjdeme nakupovat, ale musela jsem to zrušit. Ona byla docela naštvaná, ale když jsem ji vysvětlila, že jsem dostala skvělou nabídku v modelingové agentuře, tak to pochopila. Byla ráda, že jsem konečně dostala práci, o které jsem snila od dětství."
"Jsi modelka?" vypadlo ze mě.
"No, tak částečně. Většinou fotím, ale chtěla bych chodit po molu a nosit ty dokonalé modely od návrhářů. Bohužel ještě studuji, takže nemůžu přijmout práci na plný úvazek."
"A co studuješ?"
"Kdyby mi nevyšla kariéra modelky, tak chci být letuška, proto studuji cestovní ruch."
"To je super, možná spolu budeme někdy létat," zasmál jsem se.
Bylo kolem jedenácté hodiny, když jsme se zvedli a opustili prostory restaurace. Oba jsme měli něco vypité a tak jsem nechtěl sedat za volant, ale Rose mě moc prosila, abych to neřešil a svezl ji autem. Nakonec jsem se nechal přeprosit, ale před očima jsem měl tu Louisovu nehodu. Když budu ostražitý, tak se nic nestane, uklidňoval jsem se. Přiznávám, že jsem toho moc nevypil, byly to jen dvě skleničky, ale stále mi v hlavě svítil majáček: NEJEZDI! PILS! NEJEZDI! PILS! Ignoroval jsem to a šlápl na pedál.

ukázka, jak asi vypadaly Rosiny šaty a samozřejmě Harry
 


Comments

1 Lexie* | 16. may 2013 at 18:43 | React

Ach bože :3 ... Naprosto to žeru o.O CHCI DALŠÍ DÍÍÍL .... RYCHLE! :D

2 Isa | Web | 16. may 2013 at 19:23 | React

Ach bože, určitě se něco stane. Já se strašně bojím, ale zároveň se moc těším na další díl. :-D Tak uvidíme. :-D

3 ♥Lara | Web | 18. may 2013 at 12:57 | React

Právě jsem na to narazila ale za chvíli odjíždím, tak nemám čas si to přečíst :D Ale dala jsem si to do oblíbených tak až přijedu tak si to přečtu všechno :)

4 Anne | Web | 20. may 2013 at 19:21 | React

Wow,dokonalý..:)
Zasměju se u takové té rodinné pohodičky,je to vážně dost živé a čtivé,píšeš krásně..:)
Jinak doufám,že se nenabourá!:O To bych tě asi zastřelila! :DD
A taky jsem zvědavá jak to bude pokračovat s Louisem a s Kiarou..určitě žárlí na Rose:)

5 Carlos | Web | 13. june 2013 at 21:00 | React

Ježiši.. jestli se zase něco stane.. a zase tam někdo umře.. tak mě klepne. :D ale tak.. snad ne. :D
Ta Kiara je prostě néj.. moje nová nejlepší fan fiction kamarádka. :D Jak ještě že je její miláček.. úplně vidím Harryho, jak říká "Opravdu?" :D jdu na předposlední díl, co zatím je. :D achjoo.. určitě bude na konci devátého dílu něco zajímávého a ty to utneš v tom nejlepším.. to znám. :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.