I want - 1. kapitola

3. may 2013 at 13:32 | Chris |  i want
První stašná kapitola. Vůbec se mi nepovedla. Je to děs... Škoda, že ostatní kapitoly nejsou lepší, ale byl to můj začátek a od 17. kapitoly to bude lepší, protože to budu psát ted'.

| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | I want | 1. kapitola |


Celý školní den jsem byla úplně mimo. Nevnímala jsem výklad v hodinách a stále uvažovala nad tím, kdo by tak mohla být ta záhadná osoba. Náramek s mrkvičkou jsem si připnula na ruku, abych ho nikde neztratila. Dnes nám výuka končila v 13:35 a tak jsem se odebrala do našeho bytu. Po cestě jsem ještě nakoupila v obchodě nějakou zeleninu, pečivo a džus. Moje spolubydlící byla vegetariánka, a tak jsem si zvykla vynechávat maso z jídelníčku. Cesta domů mi po ránu utíkala pomalu. Chtěla jsem zase na tom rožku potkat tu záhadnou osobu. Ale přání se mi nevyplnilo.
Vytáhla jsem si klíče z tašky a otevřela dveře do bytu. Hned po tomhle signálu po mě začal skákat můj pejsek Moony. Já vím debilní jméno pro psa, ale když jsem byla malá, dívala jsem se na Harryho Pottera a byl tam muž, Remus Lupin, kterému přátelé říkávali Monny. A tak vzniklo jméno pro mého West Highlandského bílého teriéra. Odhodila jsem tašku na pohovku v obývacím pokoji a šla si uvařit něco dobrého. Z prvního patra se ozvaly kroky, které měla na svědomí moje spolubydlící. Vicky Anderson. Seznámily jsme se, když nám bylo 12 a od té doby, co se sem Vicky a její otec Jackson přestěhovali z Austrálie jsme nerozlučné kamarádky. Vicky na rozdíl ode mě studuje práva. A plánuje svou karieru dotáhnout daleko. Když jsem si konečně dodělala salát s mozzarellou šla jsem se usadit do obýváku. V patách jsem měla Moonyho, který po mně skákal za účelem, abych mu něco dala. Zapnula jsem si televizi a klikla na kanál MTV. Právě jelo MTV MENU a hrála písnička od Adele. Byla chytlavá a tak jsem si ji začala pobrukovat.
"Ahoj," ozvalo se mi za zády. Leknutím jsem se otočila a podívala na svou kamarádku.
"Ahoj Vick."
"Stihla jsi tu přednášku?" zeptala se.
Zakroutila jsem hlavou "Ne, ale za tu dobu jsem stihla vzít s sebou na zem pár chodců."
Vicky se mi začala smát "Pár chodců? A co jsi dělala?
"No běžela jsem, a když jsem byla dva bloky od školy, zahnula jsem za roh a porazila nějakého chodce. Ten se sesbíral a než jsem mohla omluvit, byl fuč. Ale na zemi jsem něco po něm našla," řekla jsem a natáhla ruku, na které byl připnut náramek s mrkvičkou. Vicky nad mým gestem zareagovala tak, že se sesunula na zem a vzala mě za předloktí. Chvíli si ho tak zkoumala, pak vstala a rozeběhla se do prvního parta.
"Kam tak letíš," křikla jsem za ní. Odpovědi se mi nedostalo, jen šust šuplíků, které se otvíraly a zavíraly nebo rychlých kroků po pokoji. Nechala jsem ji být, ať si dělá, co chce a pustila jsem se do svého obědu. O svůj oběd jsem se nakonec podělila s Moonym, který stále kňučel a tulil se.
Konečně po 10 minutách se Vicky vrátila a v rukou držela… Lupu?
"Na co lupu?" Zeptala jsem se ji nechápavě.
"Uvidíš. Teď si prosím ten náramek sundej," poprosila mě. Rozepla jsem si náramek a podala jí ho.
"Doufám, že si nechceš hrát na Sherlocka Holmese."
Odpovědi se mi ZNOVU nedostalo. V tomhle mě Vicky vždycky štvala. Nechává si všechno pro sebe a až na tu danou věc přijde (jako v tomhle případě) řekne to své 'Áha' a až pak vám vše vyklopí.
Bod jedna splněn. Danou věc si nechala pro sebe.
"Áha." Bod dvě, splněn. Teď mi konečně řekne, na co přišla.
"No tak Vicky. Konečně už vyklop, na co jsi přišla," začala jsem žadonit. Vicky se na mě usmála, dala mi do ruky lupu a otočila mrkvičku na bok.
"Podívej se s tou lupou na ten nápis," řekla. Vzala jsem si lupu a přiblížila jsem si ten nápis, kterého jsem si nevšimla. Louis T. stálo na mrkvičce.
"Louis T.? Co to má znamenat?"
"Že se tak asi ten dotyčný jmenuje, ta pako," řekla Vick a plácla mě po čele.
"No pochopila jsem, že to není název nějaké odrůdy jablek, ale co to znamená pro náš. Víš kolik na světe existuje lidí, kteří se jmenují Louis T.?" Zeptala jsem se Paní chytré.
"Miliony," řekla.
Zbytek dne, než jsem se šla učit, jsme strávily tím, že jsme se celé hodiny dohadovali, kdo ten dotyčný může být. Dotáhly jsme to až tak daleko, že jsme z našeho Louise T. udělaly holku. Nevím proč, ale celou dobu mě něco táhlo k počítači. Večer, když Vick už spala, zapla jsem si notebook a začala vyhledávat.
Do vyhledávače na Googlu jsem si do obrázků napsala Louis T. Hned, jak jsem napsala Louis vyjel mi Louis Tomlinson.
Co jsem o něm věděla? Že je to kluk. Tím jsem si byla jistá. Žije v Anglii. Že zpívá v klučičí skupině One Direction. A že má rád… no samozřejmě. MRKEV!!!
Možná jsem byla zrovna v téhle chvíli naivní a myslela si, že jsem dnes narazila do Louise Tomlinsona, zpěváka z One Direction, ale tahle představa se mi líbila. Otočila jsem se na židličce a podívala na zeď oproti sobě. V rohu stála knihovnička se stovkou knih, jak o architektuře nebo učebnice ze základky, tak různí upíři, vlkodlaci a samozřejmě sedm knih Harryho Pottera. Vedle byla nástěnka se spousty fotkami s přáteli a rodinou, nějaký ten obrázek z časopisu, podpis od Toma Feltona a obrázek 20x20 One Direction. Ten obrázek jsem jediný nevyhodila. Jinak všechny plakáty, fotky, výstřižky a mnoho dalších věcí s klukama vyhodila do koše, když jsem začala studovat na vysoké. Bylo mi těch věcí líto, ale neměla jsem je komu dát. Moje sestra ani bratr po těchto věcech netoužili.
Vypla jsem notebook a šla si lehnout. Ještě zítra musím vstávat a pak je vysloužený víkend.
 


Comments

1 Anne | Web | 4. may 2013 at 16:44 | React

Jak já mám radost, že tu vidím tuhel povídku..:)
Strašně se mi líbí že je to ten přívěšek s mrkví a na něm je Louis T. - > to je hrozně cute♥ :D

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.