I want - 11. kapitola

7. may 2013 at 6:09 | Chris |  i want
| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | I want | 11. kapitola |


LOUIS POV
"Můžu si od někoho z vás půjčit mobil," zeptala se Lily. Podal jsem ji svůj mobil a pomohl jí se v něm zorientovat. Když začala volat, odešel jsem do kuchyně.
V kuchyni na lince seděl Hazza a jedl pizzu, kterou jsme objednali. Sedl jsem si vedle něj a napodobil ho.
"Tobě se ta holka líbí, že Lou?" Začal vyzvídat. Pokýval jsem hlavou na souhlas. Nebudu přece lhát nejlepšími kamarádovi. On by to stejně poznal.
"Povídej," řekl mi. Tohle slovo říká jen tehdy, když nemá žádnou otázku a chce obeznámit se situací.
"Já nevím. Ano mám ji rád, víc jak kamarádku, ale přece se známe 24 hodin. Nemůžu to na ní vychrlit. A právě jsem se dostal z jednoho rozchodu, který nebyl pěkný," řekl jsem mu narovinu. Harry se na mě podíval, tím svým pohledem. Nikdy jsem jim neřekl přesný důvod, proč jsem se s El rozešel. Bylo mi jasné, že jednou jeden z nich zeptá. Mé přání bylo, aby se zeptal Harry, ale nechtěl jsem.
"Boo Bear, co se vlastně stalo mezi tebou a Eleanor?"
Zeptal se. Zeptal se na otázku, na kterou jsem nechtěl odpovídat. Povzdechl jsem si.
"Věděl jsem to. Věděl jsem, že mě El už delší dobu podvádí, ale nechtěl jsem si to přiznat. Miloval jsem ji tak, jako jsem žádnou nikdy nemiloval. Stále jsem si říkal: Blbost, ona by ti to nikdy neudělala a podobné keci. Vždyť se oba milujeme. Co víc si přát?" Znovu jsem si povzdech. Harry mě obejmul, takovým tím kamarádským způsobem a já pokračoval.
"V ten den, co jsme se rozešli, jsem byl zrovna u ní. Chystali jsme se na večeři. Seděl jsem v obýváku a najednou ji začal zvonit telefon. Ignoroval jsem to. Nebo jsem ty hovory típal. Ale když se po osmé ozval, tak jsem to vzal. A z mobilu se ozvalo: Hi sweetheart, doufám, že ses konečně rozešla s tím naivním blbečkem," v ten okamžik se mi znovu nahrnuly slzy do očí. Nechal jsem je sjíždět po mé tváři.
"Ten hajzlík ještě něco říkal, ale já jsem nereagoval, protože se zrovna objevila Eleanor. Začala po mně ječet, že nemám právo brát její telefonáty a tak. Vylil jsem si na ní všechnu zlost a oznámil ji, že je konec a ať mi už nikdy neleze na oči."
Vybavil jsem si znovu ten moment. Brečel jsem tam. Ale byly to slzy smutku a zklamání. Bolesti. Člověk se prostě zmýlí v jedné osobě. Myslí si, že se oba milují a nic je nerozdělí. Omyl. Vždy se něco dokonalé musí zničit. Hleděl jsem na Eleanor a z úst nechal plynout ty nejhorší slova na světě. Když jsem se vybíral k odchodu, otočil jsem se na ni.
"Zrovna od tebe jsem nečel, že bys mi něco takového mohla udělat. Zmýlil jsem se. Byl jsem naivní. Ty si teď žij svůj dokonalý život, ale mě už do něj netahej. Už mi nikdy nelez na oči a skus se vyhnout i mým přátelům. Je konec a doufám Eleanor, že jsi pyšná na to, že jsi děvka!" Zařval jsem přes celý dům a bouchl dveřmi.
Pamatuji si, že pršelo. Nebe pouštělo slzy. Já se šel projít do parku. Bylo to místo, kde jsem většinou zahnal všechny zlé myšlenky. V ten den to nepomohlo. Poprvé v životě jsem pocítil, jaké to je, když někomu zlomíte srdce. Bolí to. Nedokážu ten pocit popsat. Musíte to zažít.
Sedl jsem si na mokrou trávu a zadíval se do jezírka. Po tvářích mi stékaly kapičky deště, ale i mé vlastní slzy. Eleanor něco ve mně zlomila a já jsem to nedokázal zacelit. Dodneška.
Vrátil jsem se do přítomnosti. Stále jsem cítil, jak mi slzy stékají po tváři. Utřel jsem je do rukávu a podíval se na Harryho.
"Řekl jsem ji mnoho hnusných slov a ty už nejdou vzít zpět."
Harry se na mě podíval svým sladkým pohledem a já se hned cítil lépe. Rána se stále nezacelila, ale cítil jsem se líp. Prohrábl jsem mu jeho kudrlinky a on mě za to bouch do ramene. Utřel jsem si do ruky slzy a usmál se na Hazzu. Společně jsme se vrátili do obýváku, kde Lily končila svůj hovor. S díky mi vrátila mobil. Domluvili jsme se, že ji ráno hodím domů, kde si vezme věci a potom ji hodím ke škole.
Blbli jsme snad do svou ráno. Pomalu jsme začínali být všichni ospalí a tak jsme to ukončili. Jako první obsadil koupelnu Zayn. To zas bude všechna teplá voda v háji. Zavedl jsem Lily do pokoje pro hosty a dal ji nějaké věci na spaní. Trošku mě zamrzelo, že Harry nechtěl Lily půjčit své věci, ale já věděl, že ji nevěří. Ne po tom, co jsme mu dnes řekl. Ale i tak to od něj nebylo pěkné.
Z chodby jsem slyšel pár nadávek na Lilyinu adresu. Samozřejmě od Harryho. Potichu jsem se zasmál a převlékl jsem se do pyžama. Dnes nemělo šanci chodit do koupelny. Studená voda, ne dík. Zalezl jsem do postele a přikryl se svou peřinou. Miloval jsem své námořnické povlečení. Dostal jsem ho ten rok, co jsme se s klukama spojili v kapelu. Proto bylo mé nejoblíbenější.
Chtěl jsem se nechat unášet říší snů, ale mé podvědomí říkalo, že něco musím udělat. Nemůžu se trápit tím, že nic neřeknu. Musel jsem Lily něco říct. Šokuje jí to, ale musí to slyšet.
Slyšel jsem zaklapnutí dveří od Lilyného pokoje. Teď nebo nikdy. Vyšel jsem z pokoje a zaposlouchal se. Ze tří z šesti pokojů se ozývalo klidné oddychování. Ze čtvrtého pokoje se ozval hlasitý jekot. Smůla Harry, neměl jsi tam lozit.
Přešel jsem k pokoji pro hosty. Zaklepal jsem na dveře a vstoupil.
"Lily, spíš?" Zeptal jsem se,
"Ne," řekla a posadila se na postel. Zavřel jsem za sebou dveře a šel si sednout za ní na postel. Potřeboval jsem ji říct, co mě tížilo na srdci.
"Lily, musím ti něco říct," řekl jsem tiše. Byla tma, takže jsem moc v pokoji neviděl, ale poznal jsem, že v jejich očích je strach. Chtěl jsem její strach odlehčit, tak jsem ji vzal za ruku. Nestrhla svou ruku zpět. Jemně jsem ji hladil po měkké kůži. Podíval jsem se do jejich očí. I přes tu tmu byly vidět její zelené oči.
"Víš, Lily," odmlčel jsem se.
"Nevím, jak ti to mám říct. Nemůžu se rozhodnout, jestli teď dělám dobře. Mám otázku. Věříš na lásku na první pohled?" Chvíli přemýšlela.
"Nikdy jsem na ni nevěřila, do té doby, než jsem tě osobně poznala," řekla a sklonila hlavu.
Takže se do mě zamilovala? Přelétlo mi hlavou.
"Víš, já na ni taky nikdy nevěřil. Myslel jsem si, že je to nemožné, ale pak jsem potkal tebe. Jak jsi ke mně přišla, věděl jsem, že už nechci, abys odešla. Prostě, Lily, mám tě rád. Víc než kamarádku, ale bojím se znovu skočit po hlavě, jako u Eleanor. Bojím se, že bys mi mohla ublížit, protože jsem mezinárodní celebrita, že bys proti mně, pak mohla všechno využít. Ale já ti věřím," řekl jsem.
Koukala se na mě, tím pohledem, jestli si teď s ní nedělám srandu. Mlčela, byla prostě v šoku. A já se ji nedivil. Člen populární skupiny jí právě vyznal své city.
"Proto, Lily, je mi líto, že ti to musím říct. Ale zítra dopoledne odlétáme na dvouměsíční turné," řekl jsem a vstal. Dívala se na mě, jestli to myslím vážně.
Vydal jsem se ke dveřím. Stále nic neříkala. Čekal jsem, že promluví, na něco se mě zeptá, ale ona nic. Vyšel jsem z pokoje a potichu za sebou zavřel dveře.
Šel jsem na jedno místo. Do kuchyně.
Vytáhl jsem si ze skřínky láhev něčeho tvrdého a začal to popíjet. Skvěle Tomlinsone, chceš někomu něco říct, ale on tě nebere vážně. Jseš takový pitomec. Idiot. Když jsem měl vypitou celou láhev natáhl jsem se pro další. To nebyl dobrý nápad. Nohy se mi zatočily a já skončil na zemi.
"Bože, Lou! Co tu děláš?" Ozval se někdo o dveří. Přišel ke mně a opřel mě o dvířka linky.
"Harry!" Křikl jsem.
"Neječ prosím tě, tak. Zbudíš celý barák a Liam by tě pak zabil. Kolik jsi toho vypil?"
"Trošičku," řekl jsem a ukázal pomocí prstů malé množství.
"No to ti tak věřím."
"Harry? Já tě miluju!"
"Já tebe taky, ale teď pojď nahoru do postele."
"Nechcu. Chcu se upít k smrti. Abych pak nemusel nikdy viděl tu zrzavou holku ani tu krávu Eleanor. Chcu mít klid od všech!"
"Co se stalo mezi tebou a Lily?"
"Řekl jsem ji, že ji mám rád," to bylo to poslední, co jsem si z našeho rozhovoru pamatoval.
 


Comments

1 Anne | Web | 1. june 2013 at 16:50 | React

Miluju Larry kamarádství:). "Miluju tě!"
"Já tebe taky." <33
To je hrůza, skoro mi vytrskli lszy, když jsem četla, jak Louis zvedl ten telefon..:(
A dvouměsíční turné? Co?:OOO
Hned jdu na další kapitolu:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.