I want - 13. kapitola

8. may 2013 at 13:10 | Chris |  i want
| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | I want | 13. kapitola |


o 2 měsíce později

Byl prosinec, což znamenalo Vánoce a návrat One Direction do Velké Británie. Moje škola se díky bohu vzpamatovala z šoku, který se stal v říjnu. Tím myslím, že mě Harry Styles políbil na líčko před celou školou. Nejhůř se z toho asi vzpamatovávala Bianca a její kamarádky. Když to Bianca viděla, propukla v hysterický jekot a pláč. No jo, pro jednou byla nicka jako já středem pozornosti. Na každém kroku mě spalovala pohledem. Já ji ignorovala.
Každý den mi chodily sms od Nialla. Jaksi jsem se nedopátrala, kdo mu dal mé číslo, ale nevadilo mi to. Bylo vtipné si číst každodenní stížnosti na nějakou prkotinu. Jednou to bylo, že tu neměli Nando´s jindy, že nemá co jíst nebo, že fanynky jsou moc uječené. No nesmát se u jeho zpráv. Nikdo jiný se mi neozval. Ani jsem to nečekala.
Bylo 17. prosince, což pro mě a Vicky znamenalo volno. Konečně jsem se dočkala vánočních prázdnin. S Vicky a Moonym jsme se hned ráno usadily v obýváku a pustily si televizi. MTV. Nečekaně na nás hned vyletěla zpráva, že se kluci vrací domů. Ale to už jsme věděly. Včera mi totiž Niall psal, že se s klukama strašně těší domů. Jak do rodného Irska, tak do Londýna. Odepsala jsem mu, že se na mě taky těším, ale ať mě na letišti nečeká. Bylo by pak moc řečí, kdo ta záhadná dívka je. A už nechci ty nenávistné pohledy, s kterými jsem se setkávala od letmé pusy s Harrym.
Na to, že byl prosinec, nebylo žádného sněhu. Proto jsem se rozhodla vytáhnout Moonyho na procházku. Nijak mu to nevadilo. Vicky z mého nápadu nebyla nadšená a rozhodla se zavolat Fredovi. Tak ať si klidně dřepí doma. Venku je poměrně teplo, tak proč zabíjet den doma.
Přemýšlela jsem, koho bych vytáhla ven, ale většina mích kamarádů měla školu nebo práci. Tak jsem se šla toulat sama. Zatoulali jsme se do parku a já si sedla na lavičku. Vypustila jsem Moonyho z vodítka, aby zase prohnal pár těch holubů.
Celé dva měsíce jsem nepomyslela na ten okamžik, kdy Louis přišel do ´mého´ pokoje. Co mi vlastně řekl? Že mě miluje nebo je do mě zamilovaný? Jedno z toho určitě. Bože! Křikla jsem na sebe a obejmula si kolena. Začínala mi být i trošku zima.
Proč jsem po něm nevyjela. Vždyt jsem ho vždy platonicky milovala a od toho dne, kdy jsme se poznali osobně, jsem ho milovala. Milovala jsem jeho úsměv a smích, který mi zvedne vždy náladu. Jeho posedlost proužky a mrkví a hlavně jeho. Jen jeden pohled na něj a začaly se mi podlamovat kolena.
Pískla jsem na Moonyho, aby přiběhl. Hned tu byl. Připevnila jsem ho na vodítko a vydala se zpět domů. Po cestě domů začalo sněžit.
"Že by jsme nakonec měli bílé vánoce?" Zeptala jsem se Moonyho. Vesele štěkl, ale pak se celý otřásl, když mu jedna vločka přistála na čumáčku.
***
"Jsme zpět," křikla jsem do baráku. Z kuchyně jsem slyšela hlasitý smích. Ale nepatřil Vicky ani Fredovi. Pustila jsem Moonyho a šla do kuchyně.
"Co ty tu děláš?" Zeptala jsem se a začala mrkat, jestli se mi to nezdá. A ne nezdálo.
"Ale už jsem se bez tebe nudil."
"Bože, Nialle! Chyběl jsi mi," křikla jsem a běžela obejmout blonďáčka.
"Nejsi doma nějak brzo?" Zeptala jsem se, když jsme se konečně pustili.
"Kde se tu vlastně vzal?" Obrátila jsem se na Vicky.
"No zazvonil na zvonek, já mu otevřela, pak tu vpadl a nechtěl odejít dokud nepříjdeš," začala mi vysvětlovat Vicky.
"No já vás už nebudu rušit. Stejně pro mě do pěti minut přijede Fred," řekla a odešla. Ještě jsem slyšela, jak si nazula boty a zabouchla dveře.
"Myslela jsem, že nejprve pojedete domů."
"Jo. No to byl původní plán. Nakonec jsme se s klukama rozhodli, že letošní Vánoce strávíme tady v Londýně a po novém roce pojedeme každý domů si odpočinout, než budeme nahrávat nové CD."
"Aha. To budou tvoje první Vánoce bez rodiny?"
"Budou bez rodného Irka, ale díky klukům mám svou druhou rodinu právě tady v Londýně," řekl a strčil ruce do kapes. Bylo vidět, že by chtěl jet domů, ale taky chtěl být s kluky.
"Tak mě napadá, když mluvíme o Vánocích, nechtěla bys s námi strávit Silvestra?" Nabídl mi.
"Jestli mi do toho nic nevleze, tak ráda."
"OK. Jsme domluvení. Nechceš si zajít do Starbucks?"
"To není špatný nápad. Aspoň mi vylíčíš, co jste všechno prováděli, protože tvoje SMS byly k nezaplacení," řekla jsem a začala se smát.
***
"No a nakonec po Liamovi skočila fanynka a nepustila jeho nohu do té doby než ji nedal pusu. To bylo trošku komické. S klukama jsme se strašně smáli. I Liam se nakonec smál, když ho konečně pustila. Měla jsi vidět tu holku. Málem se rozplácla na zem, když ji Liam dal pusu. Dokonce jsme ten okamžik s klukama vyfotily. Ta holka nás milovala. Zdá se mi, že se jmenovala Amy. No některé chvíle byly dost nebepečné, když mě čaply za vlasy a odmítaly pustit. To jsem se trochu bál, co mi udělají," vyprávěl mi Niall miliony příhod.
"Bože. Některé fanynky jsou šílenější než jsem myslela," řekla jsem a kroutila hlavou vždy, když řekl něco šíleného, ale taky jsme se stále smáli.
"No, ale vážně. Nenudili jsme se. Každý den koncert, autogramiáda nebo rozhovor, focení a tak. Francie, Itálie i Nizozemsko jsou krásné země. No Amsterdam trošku šílený. Tisíc kol na metru čtverečním nebo samí blonďáci. Aspoň jsem zapadl," řekl a smál se. Já se taky smála. Pamatuji si svou první návštěvu Amsterdamu. Shrnula jsem ho do čtyř bodů. Odpadky, kola, blonďáci a marihuana. Tak by se dalo popsat Nizozemí. Ale i tak je tam krásně. Hlavně, když svítí sluníčko a vy se projíždíte na lodi a sledujete lidi okolo, jak kolem vás jezdí na kole, podávají občanům ranní noviny a další věci.
"Ale, i tak jsou trošku šílené.
"Možná, ale jsou nám věrné," řekl Niall.
Seděli jsme pěkně vzadu ve Starbucksu a pili latte. Niall na sobě měl sluneční brýle, aby ho fanynky nepoznaly. Bohužel tento tah nevyšel. Nakonec nás objevila kupa holek a přidávaly se stále další. Niall jim rozdával kupu podpisů, fotil se s nimi a rozdával úsměv na celou kavárnu. Já jsem se taky usmívala hlavně tehdy, když se vždy na mě usmál. Což bylo dost často. Bylo na něm vidět, že ty ´šílené´ fanoušky miluje. Pár dívek si začalo šeptat, kdo je ta záhadná dívka s Niallem. Já jsem se nadále usmívala.
"Ne opravdu už musím jít. Moc se omlouvám, ale už máme naplánovaný večerní program," řekl a otočil se na mě. Tím mi naznačil, že by už rád vypadl. Rozloučili jsme se se všemi fanoušky a odešli. Než jsme prošli dveřmi, strčil mi ještě do rukou brýle.
"Budeš je potřebovat. Věř mi."
Nijak jsem neprotestovala a nasadila si brýle. On mě napodobil. Když jsme vyšli trošku jsem se lekla. Kolem nás stálo pár paparazzitů a blikali foťáky. Niall si všiml, že nejsem na takové věci zvyklá, proto mě chytil a přitiskl k sobě. Nasadil mi kapuci od bundy a táhl mě sebou. Já se jen ponořila pod jeho ochranářská křídla. Ale mnoho fotografů mě zachytili ještě před, než mi nasadil kapuci.
Už vidím zítřejší titulky. Budeme zpráva dne. Štěstí, že nás nesledovali. Navrhla jsem Niallovi jestli u mě nechce přespat. Odporoval stejně jako já, ale nakonec podlehl. Že prý mému šarmu. Což jsem se začala smát.
"Chyběly mi tvoje blbé vtípky."
 


Comments

1 Anne | Web | 2. june 2013 at 14:01 | React

O 2 měsíce později? Vážně? :D Jsem byla z minulého dílu tak napjatá!:)
Niall je zlatíčko, ty jeho zprávy a všechnbo - prostě typický Niall přesně tak jak si ho představuju..:)
A titulky v novinách, jojo už to vidím s fotkama jak se drží, to bude žárlivá Bianca na scéně? :D
Nizozemsko. To si umím představit tu marihuanu. Jako jedna z mála zemí,kde je povolená a pořád slýchávám okolo sebe "já bych jel do Nizozemska" :D. Ty jsi tam byla,žejo?:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.