I want - 4. kapitola

4. may 2013 at 14:06 | Chris |  i want
Už se posunujeme k něčemu zajímavějšímu. Konečně se setkává s kluky. Tohle je asi první kapitola, co se mi troošku víc líbí, ale že by byla moje oblíbená to ne.

| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | I want | 4. kapitola |


"Stávej, ospalče. Dneska je den s velkým D," křikl na mě někdo ze dveří.
"Co?" Zeptala jsem se ospale.
"Je 11:50 být tebou začala bych se chystat, jestli nechceš stát kvůli tomu autogramu až do večera. Ty fanynky už tam stoprocentně stojí a ječí: Zayn, Zayn, Zayn… No však víš."
Když jsem se konečně probrala rovnou jsem se vydala do koupelny. Podívala jsem se na svůj odraz v zrcadle a čekala, až praskne. Neprasklo. Shodila jsem ze sebe včerejší oblečení a vlezla do sprchy. Nechala jsem po sobě stékat vlažnou vodu. Chtěla jsem udělat dobrý dojem, tak jsem si umyla i vlasy. Můj šampon voněl po jahodách, což nebylo špatné. Když jsem vylezla ze sprchy, jeden ručník jsem si uvázalo kolem sebe a do druhého vlasy. Potom jsem se vydala do kuchyně.
Dnes tu byla jen Vicky, která mi podala talíř s toustem a šunkou. Co jsem mohla čekat. Toust byl připálený.
"Zase?" Zeptala jsem se.
"Ale já za to nemůžu, že to vždycky spálím," řekla omluvně. Já se jen zasmála.
"Takže jak zní tvůj plán?"
"Můj plán zní asi tak. Kolem 12:40 vyjdu z domu. Cesta bude trvat tak 20 minut, takže v cetru budu 13:10. Potom se protlačím do davu fanynek. Až konečně po dlouhé době potkám kluky, nejprve si vezmu ten autogram. No a Louis většinou sedí až jako poslední, tak se ho zeptám, jestli náhodou tento týden někoho nesrazil. Jestli jo, zeptám se ho na ten náramek. A voilá konec. Ještě se s ním vyfotím a pak zamířím do Nando´s." Vylíčila jsem jí ten svůj plán.
"Pěkně promyšlené. Když už tam budeš, vem mi Niallův podpis."
"Ok. Když mě teď omluvíš, jdu se trošku připravit, ať nevypadám jak zombie."
Nejsem ten typ, který se nějak výrazně maluje. V kosmetické taštičce jsem našla malovátka s měděným odstínem a řasenku. Pak nějaké umělé řasy, modré, olivové i zlaté stíny, které většinou používá Vicky. Vlasy, které jsem stále měla v ručníku jsem si zpustila. Přesunula jsem se do pokoje a začala vybírat nějaké kousky oblečení. Sukně jsem zamítla, i když jsem měla pár pěkných kousků. Flanelovou košili taktéž. Po chvilce bádání jsem vzala bílé triko a červeno - měděný svetřík, který už jsem dlouho na sobě neměla. Černé, neutrální kalhoty a hnědý pásek. Když jsem se oblékla, byla jsem spokojená s výsledkem. Jo s tímhle oblečení můžu pozdravit členy britské skupiny. Podívala jsem se na time. 12:20. Přesunula jsem se do koupelny a začala si fénovat vlasy. Rozhodla jsem se, že si je nechám volné. Potom jsem použila už zmiňované měděné stíny. Řasenku jsem vrátila zpět do taštičky. Nepotřebovala jsem ji.
"Být tebou pohla bych si. Je 12:30," křikla Vicky zespodu.
"Však jo," opačila jsem.
Vrátila jsem se do pokoje a vyhrabala černou koženou tašku. Hodila jsem do ní mobil, peněženku, kapesníky a IPod. Potom jsem si u z nočního stolku vzala náramek z mrkvičkou a připla si ho na ruku.
"Tak jak vypadám?" Zeptala jsem se Vicky, když jsem byla zcela hotová a stála v kuchyni.
"Famózně. Být jeden z kluků skočím na tebe," řekla se smíchem.
V předsíni jsem si nazula moje oblíbené červené conversky a vydala se hledat nějakou městskou dopravu.
***
Vše mi vycházelo. Bylo 13:05 a já byla jen pět metrů od centra. Když jsem vešla dovnitř slyšela jsem jen: One Direction nebo jména kluků. Ještě před rokem bych se k nim přidala.
Pomalu a nenápadně jsem se prodírala davem tak abych na sebe nepřitáhla pozornost. Neměla jsem náladu, aby mě nějaká puberťačka seřvala za to, že ona bude první, kdo promluví na Harryho, ne já. Zůstala jsem stát ve čtvrté řadě. Blíž už bych se nedostala. Fanynky mezi sebou ječely a povídaly si různé věci o klukách. Na malý moment se mi zdálo, že jsem v první řadě viděla Biancu a její poskoky.
Konečně v 13:30 na podiu v centru vylezli One Direction. V ten okamžik se všechny fanynky spikly a začaly se cpát dopředu. Se mnou. Ječeli jak pominuté. Liam, Zayn, Harry, Louis a Niall, tak jen stály a na všechny mávali.
"Hello everybody. It's great feeling again become here." Začal Harry. Všichni se rozječeli znovu. Musím říct pravdu, musela jsem se držet, abych nezačala ječet s nimi. Harry měl dokonalý hlas a ještě naživo ho slyšet…
"Jsme rádi, že jsme se tu všichni sešli. Je skvělý pocit cítit tuhle atmosféru." Pokračoval Lou. V ten okamžik jako by se zastavila čas. Všechny pocity kolem One Direction se vrátili. Slyšet Louisův hlas…
Tenhle okamžik se nedal popsat. Když jsem se konečně vrátila k sobě, kluci něco říkali o tour, které proběhlo, a byli šťastní, že jsou zas zpět doma.
"Proto vás fanoušky chceme odměnit jednou písničkou," řekl Liam. Všichni začali tleskat a ječet. Já jsem jen tleskala. Liam začal zpívat svůj part v písničce Taken. Bože, oni mi to snad dělají schválně? Taken byla jedna z mích nejoblíbenějších písniček. V refrénu se přidaly i fanynky a já s němi. Byla to skvělá atmosféra. Vytáhla jsem mobil a začala jsem je točit. Kdy dozpívali, zatleskali jsme si všichni navzájem a kluci se šli posadit ke stolu, aby mohli podepisovat všechno, co si holky zamyslí. Bodyguard začal po pěti pouštět fanynky. Stála jsem snad v řadě hodinu, než mě pustil ke klukům. Seděli následovně Liam, Zayn, Niall, Harry a Louis. Neříkala jsem snad, že Louis bude sedět na konci?
Ty čtyři holky se rozletěli ke klukům a na mně zbyl Louis.
"Hi," pozdravil mě Louis.
"Hi," oplatila jsem mu pozdrav.
"Tak pro koho to bude?" Zeptal se.
"Pro mou kamarádku Vicky, prosím," začal něco psát a pak mi podal obrázek jich pět a znovu se zeptal. "A pro tebe?"
"No popravdě já jsem tu za jiným účelem. Chtěla jsem se tě zeptat Louisi, nesrazil jsi tento týden nějakého chodce?" Když jsem to řekla, začal se smát. Podívala jsem se na něj nechápavým pohledem a v tu chvíli se začala celá pětka smát. Když smějící šok pominul, konečně odpověděl.
"No nevím, jestli jsem srazil já jeho nebo ten chodec mě, ale ano, ve čtvrtek jsem se s někým srazil."
"A neztratil jsi v ten den něco?" Zeptala jsem se, vyhrnula rukáv a ukázala mu náramek s mrkvičkou. V tu chvíli mu úsměv na tváři uhasl.
"Jak?"
"Chci se ti omluvit za to, že jsem tě srazila na ulici. Běžel jsem na přednášku, kterou jsem nakonec teda nestihla. A než jsem se ti stačila omluvit, už jsi zmizel. No a po tobě zůstal na zemi jen tenhle náramek," vyřkla jsem omluvu a pověděla mu zkrácenou verzi příběhu. Rozepnula jsem si náramek a položila mu ho na stůl.
"Jak jsi přišla na to, že je můj?"
"Long story," opověděla jsem mu.
"Víš o tom, že mám chuť ho slyšet?"
"Ted?"
"Ne, teď ne. Ty holky by tě nejspíš udupaly, že se tu se mnou celou dobu vybavuješ. Mám nápad," řekl.
"Bobby?" Křikl na jednoho bodyguarda.
"Mohl bys, prosím odvést tuhle krásnou zrzavou slečnu, do… jak to říct? Do zákulisí, aby tam na nás počkala,"
"Samozřejmě," řekl a pokynul mi, abych šla.
"Jo a ještě," ozval se znovu Louis, "Jak se krásná zrzavá slečno jmenuješ?"
"Jsem Lily."
 


Comments

1 ris | 4. may 2013 at 16:51 | React

už sem ani nedoufala, že tuhle povídku budu někdy ještě moct číst děkuju za zlepšení dne :-*

2 Anne | Web | 4. may 2013 at 17:00 | React

Zrzavá slečna Lily - Potterhead forever:D.
Ne vážěn tahle kapitola je staršně moc úžasná a teď budu netrpělivě čekat na pátou..:)
Ty pocity se vrátily. Uplně přesně vím, jak se cítí.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.