I want - 5. kapitola

4. may 2013 at 21:42 | Chris |  i want
Zatím moje nejoblíbenější kapitola, co jsem napsala. Ne, beru zpět. Moje druhá nejoblíbenější...

| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | I want | 5. kapitola |


Když mě Bobby přivedl do takzvaného zákulisí sedla jsem si na lavičku. Oproti mně bylo pět hromádek s oblečení. Sama pro sebe jsem se usmála a v hlavě si uspořádala, co každému patří.
"Jestli budete cokoli potřebovat, stačí říct," ozval se Bobby.
"Dobrá. Děkuji," odpověděla jsem. Přikývl a odešel. Vytáhla jsem si mobil a napsala textovku Vicky.
Viděla, slyšela, potkala. Mám podpis od Louiho a teď sedím v tzv. zákulisím a čekám, až přijdou kluci. A ne, nedělám si srandu. Ukázalo se, že ten náramek opravdu patří Louisovi. - L.
Klikla jsem odeslat. Pak jsem si vytáhla IPod a začala poslouchat písničky.
***
Po dvou hodinách KONEČNĚ přišli kluci. Vysmátí, ale i unavení. Když mě Lou spatřil, přiběhl ke mně, objal a dal mi pusu na tvář. V ten okamžik jsem se musela držet, abych neomdlela.
"To tak normálně líbáš lidi napotkání?" Zeptala jsem se se smíchem.
"Normálně ne, ale nálezce mého ztraceného náramku ano," řekl též se smíchem.
"Yeah! Takže jsi ho našla?" Zeptal se Harry a já přikývla.
"Já vždycky říkal, že leprikoni přinášejí štěstí a ztracené věci," řekl.
"Jo, to možná jo, ale jestli sis nevšiml, já nejsem leprikon a už vůbec ne z Irska," zpražila jsem ho pohledem.
"Hej!" Ozval se Niall a všichni jsme propukly v hlasitý smích.
"Jo, ale jestli sis nevšimla, leprikoni jsou většinou zrzaví," vrátil mi to Harry. Na to už jsem nic neříkala, jen pokrčila rameny.
"Přestaň Stylesi urážen mou krásnou zrzavou nálezkyni," řekl Louis a já při těch slovech zčervenala.
"Měl bys jí poděkovat, bez ní bychom už ho nikdy nenašli a měli bychom jen 4/5 věcí, které nás spojuje."
"Ta ona má dokonce i jméno," ozvala jsem se. Nevím, kde se to vše ve mně vzalo.
"Jo, promiň," omluvil se Lou.
"Jsem Lily."
"Těší mě, Lily. No asi víš, kdo jsme," řekl Niall a objal mě. No, musím říct, že na tom faktu, že Niall dává nejlepší objetí něco bylo. Když jsem se objala i s celou kapelou, s Niallem dokonce dvakrát, byl čas na otázky. Zastavila jsem je hned, než se mě na něco začali ptát.
"Nechcete si zajít do Nando´s a probrat to tam?" Zeptala jsem se a v tu chvíli Niall ožil.
"Nando´s!" Křikl, až jsem se lekla. Vzal si bundu, popadl mě za ruku a vlekl pryč. Ještě stihl křiknout na kluky, "Ta holka se mi líbí. Je moje!" Tohle jsem nekomentovala, jen jsem se začala šíleně smát.
***
Když jsme došli do Nando´s sedli jsme si někam dozadu, aby kluci nepřitahovali davy fanoušků. Seděla jsem mezi Liamem a Zaynem, naproti mně seděl Niall. Když dorazil číšník, jako první si objednal Niall. Jaké překvapení. Potom i ostatní kluci. Když se zeptal číšník mě, Niall mě zastavil.
"Dej si, co chceš, nedívej se na množství a cenu. Platím já." Začala jsem protestovat.
"Žádný ale," řekl se smíchem, jak jsem se s ním hádala.
"Tak co to bude?" Zeptal se znovu číšník. Nakonec jsem si objednala colu a Creamy PERi-PERi Chicken, což bylo kuřecí maso se salátem a k tomu jsem si přiobjednala hranolky. Než nám vše donesli, ptali se mě kluci na všechno možné. Někdy k tomu výslechu přihodili komentář, při kterém jsme se vždy rozesmáli. Když číšník přinesl všechno jídlo, přerušili jsme naši konverzaci. Ne, že bychom byli celou dobu zticha, to prostě nešlo, ale ztišili jsme se. Aspoň skončil výslech. Vrtalo mi hlavou, proč se mě Lou už nezeptal, jak jsem přišla na to, že mu patří ten náramek.
"Takže máš 19?" Zeptal se Harry.
"No tak, Harry. Už si konečně přiznej, že vždy budeš nejmladší," řekl se smíchem Louis.
"Nevím, jak vy pánové, ale já už musím domů," řekla jsem a vytáhla z kabelky peněženku.
"Ne, žádné peníze. Platím já a nebudu se o tom s tebou hádat, ale ještě zůstaň," zaprosil Niall.
"Už opravdu musím. Na rozdíl od vás, mě zítra čeká škola," řekla jsem a sbalila si peněženku nazpět do kabelky.
"A co vlastně studuješ?" Zeptal se Harry.
"Architekturu."
"Člověk, který neumí malovat, studuji architekturu. Zajímavé," usoudil Harry. Zjistila jsem, že je strašný rejpal. V tomhle si je hodně podobný s Fredem.
"Tak já tě aspoň odvezu," nabídl se Louis. Než jsem stačila protestovat, vytáhl klíčky z kapsy, rozloučil se s klukama a vydal se k východu.
"Ráda jsem vás poznala," řekla jsem klukům a každého objala. Když jsem odcházela, křikl po mně ještě Niall.
"Nezapomeň připomenout Louisovi, že jsi moje. Tak ať si nedovoluje!"
***
Louise jsem našla postávat u krásného černého porsche.
"Stále máš to porsche?" Zeptala jsem se, když jsem došla až k němu.
"Jak stále? Ou, promiň," řekl a udělal omluvné gesto, "já zapomněl, že jsi naše šílená fanynka." Rozesmál se. V tu chvíli jsem měla chuť po něm něco hodit. Zpražila jsem ho pohledem a sedla si do auta na místo spolujezdce.
"Omlouvám se, jestli jsem tě urazil," řekl, když se posadil. Já jsem mu neodpovídala.
"Ale no tak, nebudeš na mě celou dobu naštvaná, že ne?" Zeptal se.
"Nejsem vaše šílená fanynka. Jsem vaše bývalá fanynka," odsekla jsem. Nic na to neříkal, jen pokroutil hlavou. Když vyjel z parkoviště, zapnul rádio. The Hits Radio. Podle mě nejlepší rádio v Británii.
"Tak kam to bude?" Zeptal se. Nadiktovala jsem mu adresu a už jsme uháněli přes centro Londýna.
"Řekni mi ještě něco o sobě," pobídl mě.
"Co chceš slyšet?"
"Cokoli."
"No dobře. Jmenuji se Lily Rose Wesley, bez a. Škola mi vždycky šla, nikdy jsem nebyla šprtka. Můj nejoblíbenější filmová sága je Harry Potter, taktéž i knižní od Rowlingové. Miluji herce Toma Feltona a Crisse Colfera, který hraje v Glee. Oblíbená kapela jsou Green day."
"Teď žárlím," řekl se smíchem.
"A na koho?"
"Na všechny, co jsi zatím vyjmenovala a i na ty, co jsi nevyjmenovala."
"Aha. No studuji druhým rokem architekturu. Bydlím tady v Londýně s mojí nejlepší kamarádkou Vicky. Mám čtyři starší bratry Freda, George, Willa a Jamese," odpověděla jsem.
"Děláš si srandu, že jo?" Zeptal se nejistě.
"Jo," řekla jsem a začala se smát. I on se začal smát, "ale teď vážně. Mám jen sestru Andie, který bydlí v L.A. a brášku Adama. To ti prozatím musí stačit." Skončila jsem. Chvíli jsme mlčeli. V rádiu zrovna končil song od Rihanny a začala známá melodie.
"I want," křikli jsme oba. Začali jsme si oba pobrukovat melodi. Pak jsme, ale oba spustili přes celé auto:
I want, I want, I want, but that's crazy,
I want, I want, I want, and that's not me,
I want, I want, I want, to be loved by you.
Louis se ztišil, když začal Zaynův part. Já naopak zesílila. A tak jsme zpívali přes celé auto jako šílení. Když písnička skončila, zatleskala jsem za nás oba, abychom neskončili někde v keři.
"Páni, máš úžasný hlas," složil mi Louis kompliment.
"Nemám. To se ti zdá jen proto, že jsi zpíval se mnou," odpověděla jsem. Když Louis zahnul za roh, viděla jsem už svůj byt.
"Pěkný auto," řekl Louis a pohled mu směřoval na bílou Mazdu.
"Ale ne," řekla jsem.
"Co? Stalo se něco?"
"Ne, jen, že to auto je přítele mé spolubydlící. Takže se v noci nevyspím," založila jsem ruku na prsou. Louis se začal smát. Jednoduše se mi prostě vysmál.
"To ti pěkně děkuji." Řekla jsem naštvaně.
"Ne promiň," omluvil se, "chtěl bych ti nějak pomoct."
"Dobře. Dostaň je z domu."
"To nebude jednoduché," zasmál se. Zjistila jsem, že tenhle člověk se směje furt a všemu. I já v jeho přítomnosti měla stále pokušení se smát.
"Mám nápad," řekl, "přespi u nás. Kluci určitě budou tišší než ti dva a aspoň se ještě lépe poznáme," nabídl se. To bylo od něj velkorysé, ale nemohla jsem to přijmout. I když každá molekula v mém těle poháněla mozek, aby řekl ano.
"Ne, to nemůžu. Je to do tebe milé, ale ne," řekla jsem.
"No tak, nechtěj, abych tě přemlouval. Všichni budou šťastní, až tě znovu uvidí. Zalíbila ses jim. Hlavně Niallovi a Harrymu. Prosím kvůli mně," zaprosil. Bože jak on byl úžasný, když prosil. Stále jsem měla pokušení říct ano, ale nešlo to. Jednu věc, potkat je a naobědvat se s nimi jsem zvládla. Tu druhou věc, strávit s nimi noc už bych asi nepřežila.
"Ne vážně Louisi, nemůžu," odpověděla jsem.
"No přemlouvat tě, proti tvé vůli nebudu. Uží si hezkou noc," zasmál se. Objala jsem ho na rozloučenou a vystoupila z auta. V kabelce jsem začala hledat klíčky, když najednou na mě Lou znovu křikl.
"Lily, počkej," a už stál u mě. Zašatral v bundě a vytáhl dva papíry s jejich fotkou a podal mi je.
"Když už jsi tam na nás tak dlouho čekala, aspoň něco by ti to mohlo přinést," řekl a vrátil se zpět do auta. Ještě mi zamával, nastartoval auto a jel pryč. Chvíli jsem se dívala, jak jeho auto odjíždí a pak zahlo za roh. Pomocí klíče k domu jsem si otevřela.
 


Comments

1 Anne | Web | 4. may 2013 at 23:17 | React

Argh, proč to Lily nepřijmula!:D
Dostala mě tím vtipem o sourozencích..:D Jinak Niall je tak .. awwww:3
Úžasné,úžasné :)
Jinak si vzpomínám, že jsem ti ještě neodpvoěděla, na tvůj ÚŽASNÝ komentář k mé povídce - strašně moc ti děkuju,děkuju,děkuju!:)
Vlastně vůbec netuším, co se ti líbí na mém stylu psaní, protože mě přijde naprosto obyčejný a co se ti líbí na tom nápadu, který mi taky přijde obyčejný, ale každopádně ti moc děkuju:*...jen se teď trochu bojím, že tě zklamu...

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.