I want - 8. kapitola

5. may 2013 at 20:03 | Chris |  i want
| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | I want | 8. kapitola |


A sakra tohle není dobrý. Jak teď mám udělat dojem. Já chtěl dělat doje? To je jedno, zahnal jsem všechny své myšlenky. Posunul jsem dívku na bok a zavřel za sebou dveře. Rozhlédl jsem se po malé chodbičce. Naproti mně byly schody. Nečekal jsem na nic.
"Lily," křikl jsem do prostoru. Nic se nedělo, až po chvilce se objevila Lily.
"Oh my god! Co tu děláš Lou?" Zeptala se.
"Přišel jsem tě navštívit," řekl jsem a vzal blondýnku ze země do náruče. Nesl jsem ji na příjemnější místo. Lily mě navigovala do obýváku. Složil jsem dívku na pohovku a sedl si vedle.
"Neřekla jsi mi, že máš spolubydlící, která je do nás blázen," řekl jsem, abych prolomil napětí.
"Taky by ses složil na zem, kdyby ti u dveří stál někdo, o kom víš úplně vše. Ještě naštěstí, že u těch dveří nestál Niall. To bychom mohli rovnou volat pohřebáky." Řekla na její obhajobu.
Tak to se ti nepovedlo Tommo, okřikl jsem se. Lils začala pomalu dívku budit.

LILY POV
"Lily," slyšela jsem ode dveří. Zavřela jsem notebook a vydala se dolů. Když jsem sešla dolů, čekalo mě…
"Oh my god! Co tu děláš Lou?" Pane bože, co tu dělá? Byla jsem šťastná? Naštvaná? Překvapená? Hledala jsem ve slovníku vhodné slovo, ale nic jsem nenašla. Mezitím Lou vzal do rukou Vicky a nesl ji pryč. Ukázala jsem mu směrem do obýváku.
"Neřekla jsi mi, že máš spolubydlící, která je do nás blázen," řekl.
"Taky by ses složil na zem, kdyby ti u dveří stál někdo, o kom víš úplně vše. Ještě naštěstí, že u těch dveří nestál Niall. To bychom mohli rovnou volat pohřebáky." Řekla jsem na její obhajobu. Nechala jsem to být. Nechtěla jsem se zrovna o fanouškovské infekci bavit.
"Vicky, Vicky," začala jsem ji pomalu budit. Po chvilce se zbudila.
"Lily," řekla a sedla si na pohovku.
"Ouč. Tak to teda nebyl sen," řekla a dotkla se Louise. To u mě i Loua vyvolalo záchvat smíchu. Vicky se na mě vražedně podívala a založila si ruce na prsou.
"Ale no tak, přece nebudeš uražená," řekla jsem ji ještě se smíchem.
"Taky jsi mi mohla říct, že pan Carotka příjde. Nemusela jsem se jak blbá složit před něj na zem."
"Mě to nevadilo," ozval se Louis.
"Nevadilo?"
"Ne. Většinou všechny fanynky kolabují kvůli Harrymu nebo Liamovi. Je příjemné, když se někdo složí kvůli tobě."
"No tak to ti teda pěkně děkuji, Tomlinsone. Když mě teď omluvíte, jdu si to všechno srovnat. No co, blondýnky mají dlouhý vedení," tímto se s námi Vick rozloučila a odešla. Byla jsem ji vděčná, že nedělala povyk před Louisem. No možná jsem to zakřikla, když jsem z vrchního patra slyšela dívčí jekot. Podívala jsem se na Louise, což vyvolalo další záchvat smíchu.
Když náš dobrá nálada přešla, znovu byl čas na otázky.
"Co tu děláš Lou?"
"Jen jsem tě chtěl vidět," odpověděl mi.
"Lžeš. Přece nikdo nejezdí k holce, kterou potkal před 24 hodinama, jen proto, že ji chtěl vidět," řekla jsem mu.
"No tak dobře. Chtěl jsem tě pozvat k nám na oběd, teda jestli jsi neobědvala."
Slyšela jsem dobře? Louis se mě právě zeptal, jestli bych nechtěla s ním a klukama poobědvat v jejich domě-bytu. Chvíli jsem přemýšlela. Ale nakonec…
"No tak OK. Ale čekej, musím se převlíct," řekla jsem a šla nahoru.
"Nemusíš. Ty tepláky ti sluší," slyšela jsem Louisův pobavený ton.
Neměla jsem moc čas, tak vzala první věc ze šatníku. Což bylo pruhované modro-šedé triko a černé kalhoty. Mobil, který ležel u postele, jsem si strčila do kapsy a z peněženky vybrala nějaké peníze. Ještě jsem rychle zavítala do koupelny a rozpustila si vlasy. Pročesala jsem si je hřebenem a prohrábla rukou. Po cestě dolů jsem nakoukla do Vickyného pokoje.
"Jdu ven, nečekej mě," řekla jsem ji a šla. Louis stále seděl na pohovce.
"Můžeme?" Zeptala jsem se ho.
"Sure," odpověděl mi a šel ke dveřím. Já si ještě s botníky vytáhla svoje oblíbené modré conversky.
"Lily, neříkej mi, že jsi stejný blázen do conversek jako Liam. Dalšího cvoka, který vlastní tyhle boty nechci znát. Kolikatery máš?"
"Nejsem do nich cvok, jen se mi libí. A mám patery," zasmála jsem se a vyrazila k jeho autu.
"Patery?" Řekl zděšeně.

LOUIS POV
Když jsme přijeli k bytu, byl jsem rád, že tam nestepují žádné fanynky. Nějakou záhadou zjistily, kde bydlíme. Popohnal jsem Lily ke dveřím a odemkl je. Znovu jsem ji musel postrčit. Nějak se jí nechtělo dovnitř.
Vyzul jsem se na chodbě a ona mě napodobila.
"Chovej se jako doma," nařídil jsem ji. Jen se na mě usmála a stále postávala u dveří. Asi byla v šoku nebo co.
"Louisi Tomlinsone! To jsi jel pro ty špagety kam? Do Austrálie?" Slyšel jsem s obýváku. Čekal jsem, kdy se Niall ozve.
Se smíchem jsem vešel do obýváku a opřel se o rám dveří. Na křesle u televize se rozvaloval Harry s Liamem a Niall se Zaynem hráli tenis na nintendu.
"Jen do sámošky o pár ulic dál. Někoho jsem přivedl," řekl jsem a usmál se směrem k Lily. Napřáhl jsem k ní ruku a ona ji ochotně přijala.
Jako první si uvědomil naši návštěvu Niall a vystartoval od nintenda k Lily, aby ji objal.
"Lily! Jsem rád, že tě zase vidím," řekl.
"Teď chci ty špagety, Louisi!"
 


Comments

1 Anne | Web | 5. may 2013 at 22:55 | React

Áno, další cvok do conversek se hlásí zde!:D
Jinak se občas vidím ve Vicky.. složila se, je to blondýna (možná s dlouhým vedením) a ječí..:D
A docela mě pobavila věta -> "Je příjemné, když se někdo složí kvůli tobě."
:DDD
A jak Niall mile a pak hned špagety:D.

Ne, vážně. Já to msuela napsat, prostě tahle povídka mě baví! Vystihuješ kluky fakt dobře..:) (já vim že je neznám osobně a nemůžu to posoudit,ale víš jak to myslím, prostě s eu ní zasměju). A strašně dobře píšeš. A to se opakuju - skvělé,skvělé,skvělé! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.