How I Met Your Mother - 8. kapitola

3. june 2013 at 22:27 | Chris |  how i met your mother
Tak, po dlohé době jste se dočkali nové kapitoly. No, první část se mi moc nelíbí, ale ta druhá, snažila jsem se ji napsat co nejlépe, tak doufám, že se mi to povedlo.
Věnování: Anne za všechny krásné komentáře, jak k HIMYM tak k I WANT. Strašně mě to potěšilo.

| Autor: Chris | Web: no-hope.blog.cz | How I met your mother | 8. kapitola |


"Tady zastav," řekla Rose a já zastavil před panelovým domem. Byli jsme v té lepší čtvrti Londýna, takže jsem se tu cítil bezpečně, ale zase pravda je, že jsem se v poslední době necítil nikde bezpečně. Vystoupil jsem jako první a jako správný gentleman jsem ji šel otevřít dveře.
"Oh, děkuji," zasmála se, když jsem ji pomohl vystoupit. Pousmál jsem se, protože její sladký smích byl nakažlivý.
"Rose, moc jsem si dnešní večer užil. A chtěl jsem se tě zeptat, jestli by sis to nechtěla, no... zase to někdy zopakovat," řekl jsem nesměle a prohrábl si vlasy na zátylku.
"Jasně. Nemám s tím problém. Však číslo na mě máš, takže stačí napsat nebo zavolat."
"Uf, to jsem rád, že jsi souhlasila."
"Tobě bych ani ne nedokázala říct," usmála se.
Nahnul jsem se, abych ji mohl na rozloučenou políbit na tvář, ale ona cukla hlavou a moje rty se ocitly na těch jejich. Jen jsme tam tak stáli přilepení na sebe, bez jakéhokoli pohybu či slova. Nic pro nás neexistovalo. Po chvilce mě začala líbat. Vášnivě a lačně. Zajel jsem ji rukou do vlasů a přitiskl na auto. Kdyby mi někdo nepromluvil za zády asi bych zašel i dál. Byla by to sladká tečka za dnešní dnem. Nechtěně jsem se odtrhl od Rose a otočil se, když jsem zaslechl svoje jméno.
"Louisi?" vyjekl jsem překvapeně. Metr ode mě stál člověk, kterého bych ani v nejmenším na tomhle místě nečekal. Větší překvapení bylo v čí společnosti byl. Kiara. Co TA tu dělala?
"Ki?" řekla trošku vystrašeně Rose.
"Nechci nic slyšet," vyjela ublíženě Kiara na Rose a běžela do domu.
"Kiaro, počky!" křikl Louis, ale ona už dávno byla jinde.
"C-Co tu děláš?" otočil jsem se na Louise.
"Já šel doprovodit Kiaru domů."
"Nemyslím, tady, jako tady. Ale tady v Londýně. Kluci říkali, že jsi doma."
"Byl jsem tam dva dny, ale pak mě tam všichni začali štvát. Ta jejich neustálá péče. Nestál jsem o ni. Plus potřeboval jsem být sám a mamka ani sestry mi to neumožňovaly. Tak jsem jel zpátky do Londýna."
"A to jsi mi nemohl zavolat?" vyjel jsem po něm.
"A proč? Jak jsem řekl v nemocnici. Jsi pro mě vzduch, Stylesi, takže není mou povinností ti oznamovat, kde se právě nacházím. Sbohem," řekl a odešel. Zase.
Omluvně jsem se podíval na Rose a beze slova jsem se s ní rozloučil.

Z vyprávění mě přerušil vibrující mobil, kde svítilo Simonovo jméno.
"Simon?" ozvala se Blondie. Přikývl jsem.
"Jen jdi. My to tady bez tebe zvládneme," řekla mi. Omluvně jsem se podíval na děti, které to komentovaly tak, že práce je přednější a příběh nám neuteče.
"Padej, jinak tě Simon seřve, jako nějaké malé dítě," zasmál se Louis. Se všemi jsem se rozloučil, vzal klíče od auta a jel do studia za Simonem.

LOUIS POV
"Padej, jinak tě Simon seřve, jako nějaké malé dítě," zasmál jsem se a postrčil Harryho. Když se za Harrym zavřely dveře, obě děti na mě doslova skočily a začaly něco žvatlat.
"Po jednom!" křikl jsem na ně, ale smál jsem se.
"Louisi, když táta odešel, řekni nám, kde ses tam vzal, protože mám takový dojem, že ani táta to doteď neví," žadonil malý Harry.
"Dobrá, ale musíte mi slíbit, že všechno, co vám řeknu mu nikdy, NIKDY, nepovíte."
"Slibujeme," křikli naráz.
"Malíček na to," řekla roztomile Annie. Zasmál jsem se, ale pak jsme si na to ten malíček dali.
"No, já mám něco nahoře, takže mě asi nebudete potřebovat," řekla mi Blondie.
"Budeme v pohodě. Klidně jdi," mrkl jsem na ni.

Nikdy jsem nevěřil, že bych se mohl cítil tak osaměle. Stál jsem v sychravém počasí na jedné z londýnských ulic, lidé kolem mě spěchali z práce domů, nejspíše za dětmi, svými polovičkami nebo jen do teplého domova. Já byl sám. Bez Eleanor. Bez mé milované, stále usměvavé, věčně otravné a sladké Eleanor. Proč jsi mi odešla? Ptal jsem se stále dokola, ale nikdy mi nepřišla odpověď. Přál jsem si, aby se mi jednou dostalo nějaké odpovědi. Nic. Stále jsem doufal. Nic. Aspoň nějaké malinké znamení. Nic. Všichni na mě srali. Doslova. A Harry? Ach můj zlatý Harry. Jediný u mě celou dobu stál a já jsem ho pak tak nechutně seřval a vyhodil. A řekl jsem to nejhorší, co jsem kdy mohl.
"Pro tebe jsem Tomlinson. A teď odejdi, protože se mi hnusíš a je mi z tebe zle. My dva jsme skončili, Stylesi. Jsi pro mě vzduch, nikdo."
Celičkou dobu, co jsem byl doma jsem byl stále u toho. On... Myslel to dobře, ale v tu chvíli mi to ublížilo. Neměl jsem na něj tak vyjet. Najednou začalo pršet. Měl jsem na sobě jenom tenkou bundu a nemohl jsem si dovolit se nachladit. Rychle jsem zapadl do první kavárny a sedl si k malému kulatému stolku. Sundal jsem si bundu a dal ji na vedlejší židli. Rozhlídl jsem se po kavárně a všiml si, že jsem tu byl jediný. Kavárna nebyla velká, ale byla bylo v ní útulně, takže jsem se rozhodl tu zůstat dýl a něco si objednat. Po chvilce ke mně přišla dívka a zeptala se, co si objednám. Objednal jsem si oříškové frappé. Dívka si to napsala a odešla.
"A slečno?" křikl jsem po ní. Ona se hned otočila a přišla ke mně zpět.
"Ano?"
"Nebyl by nějaký zákusek?"
"A co by si pán přál?"
"Něco čokoládové."
"No, tak to tu mám jen čokoládové muffiny."
"Tak to bych si přál dvě. Mimochodem jsem Louis," představil jsem se.
"Kiara. Když mě teď omluvíš, půjdu udělat tu kávu," řekla a odešla.
"A sobě vem taky!" znovu jsem křikl. Zasmála se a odešla za pult. Musel jsem uznat, že na první pohled byla sympatická. Měla dlouhé hnědé vlasy, které měla sepnuté do culíku. Když jsem jí tak sledoval, tak jsem si všiml malých pih na tvářích a nose, přesně tak, jak to má Niall a hlavně mě upoutaly její velké zelené oči. Nebo byly modré? To jsem nedokázal říct. Byly nepopsatelné. Byl jsem tak ponořený do myšlenek, že jsem si nevšiml, že mi přinesla šálek kávy a muffiny.
"Na něco jsi zapomněla," řekl jsem ji.
"Ehm?"
"Na svoji kávu. No, ale to je jedno. Sedneš si prosím ke mně?"
"To není dobrý nápad."
"Proč? Dívá se snad šéfka?"
"Ta šéfka přemýšlí, jestli si má k tobě sednou nebo ne."
Překvapeně jsem se na ni podíval. To ona to tu vedla? Tak to jsem ji tleskal. Vybudovat něco tak krásného, příjemného, muselo stát hodně sil. Nakonec Kiara přece povolila a posadila se na druhou židli.
"Tohle všechno jsi vybudovala ty?"
"No, ano."
"Je to tu dokonalá. Na, vem si tu muffinu," řekl jsem a podal ji jednu z muffin. Tu druhou jsem vzal a s chutí se do ní zakousl. Chutnala výtečně. Lepší čokoládový zákusek jsem si nemohl přát. Chvíli jsme tam jen tak seděli, ale pak jsme se rozpovídali. Smáli jsme se, vedli vážnou řeč a pak se zase smáli. Museli jsme tam sedět hodinu i víc. Venku už jistě nepršelo, ale mě to bylo jedno. Nechtělo se mi odcházet, i když jsem věděl, že mě ve vile čekají nějaké povinnosti. Kiara mi řekla, že před pár dny propustili její kamarádku z nemocnice. V ten moment jsem se ji svěřil s moji nehodou. Překvapilo mě, že o ní věděla.
"Myslel jsem, že se to nějak ukecalo."
"To ano, ale Harry to říkal Rose."
"To je ta tvoje kamarádka, že?"
"Ano. Řeknu ti, že je až nepřirozené, aby se něco takového stalo. Harry nalezne polomrtvou Rose a zachrání ji. A ty jednoho dne vejdeš do mé kavárny a začneme se spolu bavit, jako staří známí."
"Možná to bude tím, že se mi s tebou skvěle povídá. Plus, připomínáš mi moji..." odmlčel jsem se. Nedokázal jsem ani Eleanořino jméno vyslovit. Začaly mě pálit oči a já sklonil hlavu. Bál jsem se, že bych začal brečet a zašlo by to tak daleko, že bych se neovládl a dostal záchvat. Tiše jsem si napočítal do deseti a pak se podíval na Kiaru. Smutně se na mě pousmála a chytla mě za ruku. Stiskl jsem ji a neměl jsem v plánu ji pustit.
"Chybí ti?" Přikývl jsem.
"Čas všechno spraví. Neboj Lou, znám to z vlastní zkušenosti."
"Víš, ono to zní zvláštně až nechutně, ale víc mě trápí to, co jsem řekl Harrymu. Víš..." začal jsem a vyprávěl ji, co se stalo v nemocnici.
"Harry ho to mrzí, proto se ti šel omluvit, jak jsem pochopila. Měl by sis s ním promluvit. Vyjasnit si to-"
"A na konci bratrsky obejmout, že? To ani náhodou!" zarazil jsem ji.
"LOUIS! Tys mi tu řekl, že tě trápí, že jsi Harryho doslova odepsal, ale teď tu plácáš, že nemáš v plánu si to s ním vyjasnit. Já to nechápu," řekla na rovinu. Hm, má pravdu. Na jednu stranu se chci moc Harrymu omluvit, ale zase na druhou stranu nemám o to zájem. PANE BOŽE, TOMLINSONE! Co to tu plácáš, vždyť Harry je někdo, koho nechceš nikdy ztratit a ty takhle. Měl bych se vzpamatovat. Už doslova plácám nesmysly.

"Jo, to teda plácáš," řekl Harry.
"Já vím, ale vyprávím vám to, co jsem v tu chvíli prožíval. Byl jsem zmatený, stále někde jinde."
"To jsi doteď," smál se mi.
"Haha. No, ale máš pravdu. Počkej, kde jsem to skončil..."
 


Comments

1 Lexie* | 3. june 2013 at 22:48 | React

Ty si ani nedovedeš představit jak neskutečně velkou radost si mi tím udělala. :3 Naprosto a šíleně tuhle povídku miluju. A tahle kapitola? - Nemám slov. Woohoo je to naprosto geniální! Těch pár detailů mě nehorázně potěšilo. Skutečně si neumíš představit jak. :3
Teď budu odpočítávat sekundy do dalšího dílu! :D Protože já děsně potřebuju aby byl brzy nový. :D

2 Anna | Web | 3. june 2013 at 22:59 | React

Hej dobré! Nikdy jsem takovouto věc nečetla :)

3 Anne | Web | 4. june 2013 at 18:49 | React

A že mě to ani nepřekvapilo, že jsi moje kopie! :D
The Perks of Being Wallflower. Nejradši byhcti ten film přinesla na flashce, protože ho tu pořád mám, ale jaksi ode mě bydlíš víc jak 350 km.. whops.:D No já ho stáhla z uložta,ale koukala jsme,že ten odkaz už tam není. Je tam ale tenhle, takže když si najdeš titulky,mělo by ti to jít.
A varuju tě, že tenhel film pravděpodobně dlouho nevyženeš z hlavy.
http://ulozto.cz/xJLcwN4M/the-perks-of-being-a-wallflower-mkv

PS, Taky máš úchylku na žirafy? :D
PPS, Tak a teď se jdu vrhnout na přečtení nové kapitoly, jsme nejvíc šťastná, že je tu nová HIMYM:)

4 Anne | Web | 4. june 2013 at 19:37 | React

Jsem tak ráda,že se nenabourali! Jinak wow, překvapilo mě,jak se začali líbat, nečekala jsem to, ale bylo to hromně sladký:3. A Kiara s Louisem? Wow. Ale je hrozný, jak se spolu nebaví, jak si řekli tak ošklivé věci, kdyýž si je dva předsdtavím, jak se takhle hádají... ne nedokážu to, nechci. Achjo, doufám,že si to brzo vyříkají. Už to vypadá nadějnějc, moc se mi líbí, jak jsi tam dala Louisův pohled, kddyž Harry odešel k Simonovi..to byl hodně moc dobrej nápad. v životě by mě něco takového nenapadlo:)

Chris, panebože, děkuju za věnování, ty jsi mě tak potěšila! A zrovna jsi mi věnovala takovou nádhernou kapitolu:)). Jsi skvělá!:)
A další věc, co ti chci říct, ten design je dokonalý, líbí se mi víc než ten předchozí a je fakt dobrý!:)

5 Isa | Web | 8. june 2013 at 22:01 | React

Tohle je ta nejlepší kapitola. :-D Moc se mi líbil ten pohled Louise, ale k nezaplacení byl ten moment, kdy se Harry s Rose líbali objevili je Louis s Kiarou. Chci strašně moc vědět, jak se to bude vyvíjet. :-D

6 Carlos | Web | 13. june 2013 at 21:10 | React

Líbí se mi, jak si ti udělala, abychom se dozvěděli i to s Louisem. :D Seš fakt úžasná a ta povídka je dokoboží! :D

7 Michelle | Web | 2. february 2014 at 19:58 | React

Moc se mi líbilo, jak jsi do toho zakombinovala pohled Louise. Teď si vůbec nejsem jistá, kdo s kým co.. Takže nechám teorií a jdu číst dál! :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.